Jungovo texty čteš, ale zároveň taky vykládáš, když hovoříš o
obsahu jeho pojmů a slovních spojení, stejně jako když neuvádíš přesnou
citaci, nýbrž formuluješ ji vlastními slovy - v obou případech píšeš
to, jak sis Jungovo slova vyložil (a už jsme se tu setkali s mylným
chápáním archetypu coby jeho produktem). Proto bych tě chtěl požádat,
jestli bys u Jungových citací uváděl i jejich lokaci v Collected works,
uvedením čísla svazku a příslušného odstavce nebo alespoň strany, např.
CW15, § 227 či CW15, str. 27, a pokud bys tyto údaje k dispozici neměl, tak
alespoň uvést přesnou Jungovu citaci, klidně v angličtině, máš-li jen
takový zdroj (chci tím předejít tomu, abychom se tu dohadovali, co Jung
napsal a co ne).
Podařila se mi najít jen tvoje poslední Jungova citace:
Protože v případě archetypů máme ale co činit – jak bylo v úvodu
ukázáno – nejen s pouhými objekty představ, nýbrž i s autonomními
faktory, to znamená se živými subjekty, dá se diferenciace vědomí chápat
jako účinek intervence ze strany transcendentálně podmíněných
dynamismů.
Říká se tu tolik, že archetyp se projevuje nejen jako obraz, ale i jako
dynamický činitel, jako síla či působení (numinózum), které má svou
autonomii, poněvadž dovede vědomí omezovat (tj. dělá si co chce a
já s tím nic nezmůže), což díky sklonu psýché k personifikacím
vyvolává dojem kontaktu se živým subjektem.
Nepodařilo se mi najít:
- archetypy jsou "autonomní" entity, ktere "musi mit nepsychicky aspekt"
- archetypalni komplex "nemusi byt nutne poslusny subjektu"
- psychika je mimo "cas a prostor" a neni zcela omezena na prostor a cas
- o Bohu personifikovanem jakozto Bozi obraz
Mohu jen potvrdit, že o nepsychickém aspektu archetypu Jung skutečně psal
(v souvislosti s tím, co nazval synchronicitou), ovšem stále je jím
archetyp pojímán jako v člověku existující, geneticky zděděná
psychická/mozková struktura. Emoce mají například taky nepsychický aspekt,
poněvadž se projevují i tělesně (vnímáme je na těle), a přesto to
neimplikuje nějakou nezávislost psýché/mysli. Emoce je toliko zkrátka
psychický jev, který se projevuje i tělesně. A stejně tak to má být i s
archetypem.
Co se týče času a prostoru, to psal Jung o nevědomí (opět v souvislosti
se synchronicitou), že pro něj je čas a prostor relativní. Nikoli o psýché
jako celku (psýché = vědomí + nevědomí); podle Junga vědomí je zakotveno
v čase a prostoru.
Když píšeš "pritomny prirozeny rad byti a stavani se", můžeš
osvětlit, co tím máš přesně na mysli? Hádám správně, že fyzikální
zákony a kauzalitu?