Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ad soucet:
.."Takže jde o interpretaci Jungova konceptu"..
nemam sebemensi potrebu Junga intepretovat - nejsem jungian ci jeho apologeta.. jeho texty pouze kriticky ctu - jestlize jsi vsak zminil jeho "koncept", tak se na samotny uvod patri zminit, ze onen autonomni vnejsi cinitel existujici nezavisle na psychice je v ramci "operacni" definice kvalifikovan prave jakozto nadprirozenost.. v Collected works se vyjadruje tak, ze archetypy jsou "autonomní" entity, ktere "musi mit nepsychicky aspekt", cimz primo implikuje nezavislost mysli - archetypalni komplex dle nej totiz "nemusi byt nutne poslusny subjektu" - metafyzicke teorie zahrnujici princip nadprirozena jsou vsak mnohym zname i z jeho vyjadreni nejen o psyche, ale i psychice samotne, kdy uvadi, ze je mimo "cas a prostor" a neni zcela omezena na prostor a cas - neni proto vubec nutne jej intepretovat, protoze i v kolokvialnim slova smyslu timto zpusobem Jung otevira prostor k posmrtnemu zivotu, kdy nepodrobena psychika tak muze slouzit pokracovani zivota v jakesi psychicke existenci, coz je v onom mnou zminenem dusledku z definice samotne naturalismus prekonavajici / prekracujici pritomny prirozeny rad byti a stavani se, do kategorie nadprirozena jako prdel na hrnec padnouci picovina.. v Psychologii a nabozenstvi je ontologicka existence Boha rovnez naprosto zrejma - o Bohu personifikovanem jakozto Bozi obraz a archetypech jakozto s urcitou mirou nezavislosti jednajicich zmocnencich tvrdi "dotycne archetypy nejsou pouhymi objekty mysli, ale jsou take autonomnimi faktory, zive subjekty" - je mi vsak jasny, ze se diky evidentnim duchovnim konotacim ztotoznovanymi s teologii radsi vyhybal nadprirozenemu jazyku..

Jungovo texty čteš, ale zároveň taky vykládáš, když hovoříš o obsahu jeho pojmů a slovních spojení, stejně jako když neuvádíš přesnou citaci, nýbrž formuluješ ji vlastními slovy - v obou případech píšeš to, jak sis Jungovo slova vyložil (a už jsme se tu setkali s mylným chápáním archetypu coby jeho produktem). Proto bych tě chtěl požádat, jestli bys u Jungových citací uváděl i jejich lokaci v Collected works, uvedením čísla svazku a příslušného odstavce nebo alespoň strany, např. CW15, § 227 či CW15, str. 27, a pokud bys tyto údaje k dispozici neměl, tak alespoň uvést přesnou Jungovu citaci, klidně v angličtině, máš-li jen takový zdroj (chci tím předejít tomu, abychom se tu dohadovali, co Jung napsal a co ne).

Podařila se mi najít jen tvoje poslední Jungova citace:

Protože v případě archetypů máme ale co činit – jak bylo v úvodu ukázáno – nejen s pouhými objekty představ, nýbrž i s autonomními faktory, to znamená se živými subjekty, dá se diferenciace vědomí chápat jako účinek intervence ze strany transcendentálně podmíněných dynamismů.

Říká se tu tolik, že archetyp se projevuje nejen jako obraz, ale i jako dynamický činitel, jako síla či působení (numinózum), které má svou autonomii, poněvadž dovede vědomí omezovat (tj. dělá si co chce a já s tím nic nezmůže), což díky sklonu psýché k personifikacím vyvolává dojem kontaktu se živým subjektem.

Nepodařilo se mi najít:

1. archetypy jsou "autonomní" entity, ktere "musi mit nepsychicky aspekt"
2. archetypalni komplex "nemusi byt nutne poslusny subjektu"
3. psychika je mimo "cas a prostor" a neni zcela omezena na prostor a cas
4. o Bohu personifikovanem jakozto Bozi obraz

Mohu jen potvrdit, že o nepsychickém aspektu archetypu Jung skutečně psal (v souvislosti s tím, co nazval synchronicitou), ovšem stále je jím archetyp pojímán jako v člověku existující, geneticky zděděná psychická/mozková struktura. Emoce mají například taky nepsychický aspekt, poněvadž se projevují i tělesně (vnímáme je na těle), a přesto to neimplikuje nějakou nezávislost psýché/mysli. Emoce je toliko zkrátka psychický jev, který se projevuje i tělesně. A stejně tak to má být i s archetypem.

Co se týče času a prostoru, to psal Jung o nevědomí (opět v souvislosti se synchronicitou), že pro něj je čas a prostor relativní. Nikoli o psýché jako celku (psýché = vědomí + nevědomí); podle Junga vědomí je zakotveno v čase a prostoru.

Když píšeš "pritomny prirozeny rad byti a stavani se", můžeš osvětlit, co tím máš přesně na mysli? Hádám správně, že fyzikální zákony a kauzalitu?