Profesor jako očitý svědek
Nejdříve přinášíme svědectví Dr. José Maria Proença de Alemeida
Garet, univerzitního profesora z Koimbry. Tato zpráva má obzvláštní váhu,
protože pokud vím, jednalo se o odborníka z oboru přírodních věd.
„Přišel jsem v poledne. Hustý déšť, který padal od rána, byl ještě
posílen silným větrem a hrozila velká záplava… Byly asi dvě hodiny
odpoledne. Několik okamžiků předtím prolomilo slunce svými paprsky hustou
vrstvu mraků, které je dosud zakrývaly. Všechny pohledy se obrátily vzhůru
jako přitaženy magnetem. I já jsem se pokusil na slunce podívat. Vypadalo
jako deska s jasnými obrysy, zářící, ale nikoliv oslepující... Nemělo
žádnou podobu se sluncem, tak jak vypadá, když svítí přes mlhovou clonu.
Sluneční kotouč nebyl nezřetelný nebo nějak zacloněný, nýbrž
vystupoval zcela jasně z pozadí, které ho obklopovalo. Tato zářící deska
vypadala, jako by se dala do rychlého pohybu. Nebylo to živé jiskření
hvězdného světla. Slunce kroužilo neobyčejnou rychlostí kolem sebe. Náhle
se zvedl v davu křik a volání. Slunce, které stále kroužilo stejnou
rychlostí, oddělilo se od oblohy a blížilo se krvavě rudé k zemi a
hrozilo, že svým ohromným ohnivým žárem všechno zničí... Všechny tyto
fenomény, které uvádím a popisuji, jsem sledoval zcela chladnokrevně a
jasně bez jakéhokoliv pohnutí. Vysvětlení, co to mělo znamenat,
přenechávám jiným.“