Je to spíš naopak. Věřícím, třeba křesťanům, se lépe vládne. Po
ně je pozemský život jen přípravou na ten kýžený posmrtný. K čemu by
se angažovali v tomto "slzavém údolí"? I jejich pastýři přece již od
věků hlásali - co je císařovo císaři, co je boží Bohu..." A nebo -
"nastav druhou tvář".
Z věřících se lépe vychovají mírné a poslušné ovečky. Každý
osvícený vladař proto náboženskou víru ve své zemi podporoval.
Tupé výjimky, kterým šlo hlavně o neomezenou moc a kult vlastní osobnosti
jako třeba Stalin a Mao-ce tung, za osvícené vládce nepovažuju.