Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

problém kauzality je, že je definována do nekonečna oběma směry. jakýkoli potenciál velkého třesku musel mít příčinu. a ta zase svoji. pokud bychom to chtěli zkoumat až takhle přesně, jsou podle mne jen dvě možnosti :

1. jsme bez šance. nelze vypátrat prvotní příčinu, protože neexistuje : i prvotní příčina musí mít podle teorie kauzality příčinu
2. musíme přijít s jiným konceptem kauzality. ale to nevidím růžově. ono by se třeba mohlo zdát, že nějakou odpovědí může být "krub", že kauzalita se odvíjí v kruhu. tam také nemusíme být schopni odlišit prervotní příčinu, a přitom je to do kruhu příčina-následek.

jenže : kdo (nebo co) způsobil, že velitel chtěl sníst psy? že existuje kauzalita v kruhu?

a to jsou věci, které ani instalace boha neřeší. bůh bez ohledu na to, jestli existuje nebo ne, může být omezen jen na svět lidí, a to nejen proto, že jen ti si ho dokáží "stvořit", ale i proto, že i bůh musí mít v tom současném konceptu nějakou příčinu.
a na rovinu, představit si něco, co se stalo bez příčiny, to s našimi znalostmi neumímě.

a pokud bychom to uměli a provedli, pak je to pro Boha konečná, už ho neptřebujeme.

Boha jsi nikdy nepotřeboval. Fungujeme tak či tak. Jde spíše o hloubku našeho vědomí... co tam nacházíme. Já nacházím, že nejsme z ničeho.... tedy nacházím v hloubce svého bytí Boha. To neznamená ž e ho potřebuji. Jen o tom vím. Jesm si toho vědoma a jsem ráda.

Já ne, ale věřící ano. Ani ti by ho v tu chvíli nepotřebovali.

Proč nacházíš Boha? Proč je pro tebe "něco" jen Bůh?
Pokud jsi z něj, tak ho samozřejmě potřebuješ právě pro svou vizi, že jsi z něj. Není řeč o potřebě typu že s ním zatlučeš hřebík. Potřebuješ ho pro svou víru v něj. Kdyby nebyl, čemu bys věřila?

nerozumím teď kam míříš. dobře. zkusím tvůj příklad použít. Jak je možné, že pokud chceš, tak můžeš zatlouct hřebík. že si uvědomuješ že ty jsi samostatná jednotka s vlastní vůlí, která ví co je hřebík a může ho kdykoliv zatlouct. Mně je jasné že absolutní většina to považuje za něco automatického a samozřejmého. Ale já jsem tak trochu pako, takže rpo mě to je zázrak... kterému se pořád divím. Jak je tohle možné... jak se mohlo ve vesmíru, vytvořit něco tak podivuhodného co vnímá a je.... byla tato možnost nějak vložena do velkého třesku? asi ano, stane se jen to co je možné... pak jak?

Ale proč by tam muselo být něco vloženo? To by to úplně stejně muselo být předtím vloženo to toho, kdo to tam vložil, ne? Všechno na světě (i existence života) vychází z vlastností toho světa. Proč by musel existovat někdo, kdo je do něj vložil, a tudíž je „prostě odjakživa měl k dispozici“? Proč by je nemohl úplně stejně (a mnohem jednodušeji) prostě odjakživa mít náš svět?

Pokud svět vznikl velký třeskem, pak to odjakživa bylo kde? Vím že je to nesmyslná otázka, protože nikde...přesto jsou zde nějaké počátečné podmínky a možnost vzniku života již ve velkém třesku. Moc nevěřím že by se tato možnost jen tak objevila od sebe z ničeho. Musela zde být (asi) furt.

Velkým třeskem vznikla současná podoba světa, což neznamená, že před ním svět neexistoval. Velký třesk je jen bod v čase, před který, podle toho, co dosud víme, nemůžeme žádným způsobem dohlédnout.

Možnost tu byla furt, protože to vlastnosti světa umožňují. A já furt nevidím logický důvod, proč by mu ty vlastnosti musel někdo přidělit.

Proč by to nemohla být záležitost desetitisíců let zkušeností?

Po někom geneticky jsme a po kom?
Zřejmě našimi pra pra pra rodiči od počátku byli nějací Bohové, kdo taky jiný, moc se to nepovedlo a porád jenom víc a víc degenerujeme ale co už no, naděje zůstává :-).

Nebo takoví bohové geneticky upravili primáty, tak jako to děláme my - hlavně s plodinami.

Tak :-)
Víme prd.

Já taky nacházím, že nejsme z ničeho. Což ale neznamená, že jsme z boha. Je tu náš svět, naše fyzická realita. Ta tu prostě je, možná věčně, možná ne. My jsme z ní. A žádný bůh za ní být nemusí. Co nevím, nemám potřebu nahrazovat uvěřením něčemu nereálnému.

A co je to, ta hloubka vědomí a hloubka bytí?

když se člověk ztiší a uvědomí si, že je zde a vnímá.. A stačí mu to. Nevím jak lépe to napsat. čím budu psát víc, tím to bude blbější.

Ja nacházívám v hloubce svého bytí paní Bohovou :-).

Ano, náš svět – teď takový, jak ho známe, tehdy ve stadiu singularity, předtím čert ví. Nepotřebuje nic dalšího.

On se ten nás vesmír může asi že sklapnout do původního stavu před velkým třeskem, proč by se porád jenom rozpínal ?

To nevím. Zatím nejsou indície pro sklapnutí.

Je to podobné jako oteplování naší planety, ona zřejmě nakonec přijde doba ledová tak jak tomu bylo vždy.

vesmír se může sťuknout do nové singularity, nebo s emůže rozpínat nekonečně a nebo ho čeká tepelná smrt a vypaří se. záleží na obsahu temné energie v něm,který neznáme