nesouhlasím s bitím dětí, přesto jsem občas dětem jednu natahla. a vnoučatům klidně nakopu prdel. Jinak jsou jak paviáni v pralese.
nesouhlasím s bitím dětí, přesto jsem občas dětem jednu natahla. a vnoučatům klidně nakopu prdel. Jinak jsou jak paviáni v pralese.
Když je trest spravedlivě a přiměřeně udělen, tak trestaný pochopí i prakticky, že spáchal nedovolený přestupek.
Jednou byl můj (mladší) brácha načapán sousedem na jeho stromě. Byl tam ještě s jinejma děckama, ale ta zdrhla. Moje obhajoba selhala, nemohl jsem prokázat své alibi. Byl jsem tedy nevinně odsouzen ke stejnému trestu, děda nařídil, že budem klečet hodinu v rohu na polínkách. Mně na tom vadil ten justiční omyl. Babička se bavila, děda byl rozezlen a šel se uklidnit procházkou v pčírodě, když nám babička udělila amnestii v tom smyslu, že budeme klečet na složeném pytli a to jen čtvrt hodiny. My bráchové jsme z toho měli nakonec také zábavu. Jen na okraj, brácha byl čert, já byl anděl.
To neznám, já se rozčílím. Nediskutuju a netrestám. Jednám instinktivně. Když leze malý na střechu, ječím. A když velký rozbíjí chodník nebo shazuje brášku z kola, třísknu mu. žádné trestáni... prostě čirý život
Vadí mi nekonečné diskuse s dětmi co smí a co chtějí a jestli můžou. Diskutovat možná s puberťákem, ale když jsou mu tři roky.... nemám ráda ani zákazy a příkazy. Prostě jsou věci co se nedělají, neubližuje se, neničí se věci, neřve, nedělá bordel. O tom není třeba dlouze diskutovat.