,
Myslím si, že náš drahý pobožný opomněl dodal, že k vysloužení si nebe jsou ještě potřebná "přijímání", zbožný život, placení církevních daní a poslední mazec. Nábor ateistů do lůna matky církve je v nebi též vysoce uznávaná činnost a za misionářování v pralese u kanibalů si vyslouží snědený v nebi křeslo s pozlaceným opěradlem.
To nebe prostě není zadarmo. Na ten věčný blažený život se musí makat. Řádný zbožník obětuje své ideologii aspoň jednu hodinu denně, aby se naň "nahoře v nebeské administrativě" nezapomnělo a měl rezervované místo v nebi. No a jedna hodina denně je 365 hodin ročně (= dva pracovní měsíce). Za 80letý život věnuje pilný pobožník rovných 3,33 roků svého života v bdělém stavu. Někomu se to zdá moc, jinému třeba málo. Faktem je, že si pobožníci mohou odmodlit tu denní hodinu načerno i v práci, třeba při mlácení slámy, čištění kanalizace, nebo pří zíváním v parlamentu. Také si prej mohou pískat nebo pobrukovat žalmy už na cestě do kostela, to bude také započteno.
