Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Boh nie je pohádka, Boh je Boh - kto myslí, uvažuje a analyzuje do detailov života, prírody, Vesmíru, vie, že je...iste, Boh je možno pohádka pre ateistu, - pre toho, kto nemyslí, berie veci povrchne, nezmýšľa sa nad podstatou vecí a javov, ani nad podstatou a zmyslom života...

Ještě napiš, že jenom blbec nevěří v pámbíčka ... a kdo chce být za blbce, že jo?
Takže pobožné ovečky, pěkně a poslušně do své církevní ohrady, poslouchat a nemyslet.

Právě studiem přírody a jejich zákonů dojdou lidé k přesvědčení, že pohádkové bytosti, od Karkulky a vodníka po čerty, bohy a anděly jsou produkty fantazie (a možná i potřeby) lidí bez znalostí přírodních zákonů.

Vědci se shodují na faktu, že generace lidí s implementovanými nesmysly v mozku, namátkou mohu napsat třeba Geocentrismus, se nenechají přesvědčit o tom, že věří blábolu. Je v tom i psychologie a ne mnozí nalezli tu inteligenci, odvahu a sílu doznat, i sobě samému, že se totálně mýlili. Ten geocentrismus přežíval až do poloviny 19. století a prej v USA věří v plochou Zemi ještě dnes úctyhodné procento pobožných. A to nejsou jen Amiši.

A není to náhodou naopak? - Bůh je jen jednoduchá a hotová představa pro ty, kdo nemyslí, berou věci povrchně, aby se nemuseli zabývat složitými otázkami podstaty věcí a smyslu života?

nie je to tak, ...najlepšia a najzrozumiteľnejšia "predstava" Boha (Boha nie je možné si predstaviť) je, že je Boh je láska - lebo si vie každý predstaviť človeka, ktorý dáva a uskutočňuje lásku, vie si predstaviť človeka málo, stredne a veľmi milujúceho, vie si predstaviť človeka, ktorý z lásky obetuje aj život za svojho blížneho (napr. rehoľník Maximilián Kolbe v lágri v Osvienčime) ...a to sú len zanedbateľné odrobinky lásky oproti láske, ktorou je Boh...v absolútnej láske je možné všetko - byť osobný, mať absolútnu moc, stvoriť život a pretvárať svet, stvoriť Vesmír, dať im prírodné zákony, stvoriť človeka, dať mu poznanie a mravný zákon - a ešte naviac, povolať ho žiť k sebe - do spoločenstva absolútnej lásky, nazvať človeka svojím priateľom, a pozrieť si vzájomne z tváre do tváre - taký je Boh láska...

To všechno zní pěkně, že Bůh je láska... Proti takové představě nic nenamítám.
Ale s touto vizí poněkud nesouzní tvrzení, že bez některých formálních církevních aktů (křest, přijímání atd.) je člověk jakoby neplnohodnotný, nemá právo na svého stvořitele pohlédnout ani v nebi - pokud se tam ovšem dostane. Tady si podle mě jen církev přihřívá svou polívčičku a tváří se že bez ní si věřící ani neškrtnou a kdo si to nemyslí je kacíř, heretik nebo nedejbože ateista.

Je to jinak z tou tváří boží:
22
Nu 6:22
יהוה promluvil k Mojžíšovi: 23Promluv k Áronovi a jeho synům slovy: Takto budete žehnat synům Izraele. Říkejte jim: 24Ať ti יהוה žehná a chrání tě! 25Ať nad tebou יהוה rozjasní svou tvář a je ti milostiv! 26Ať k tobě יהוה pozvedne svou tvář a zahrne tě pokojem! 27Budou klást mé jméno na syny Izraele a já jim požehnám.

"Láska" je pojmenování specifického mentálního vztahu osoby k předmětu té "lásky". Láska tedy není nich hmotného, nelze si ji představit jako tekutinu, plyn, materiál, asi jako si nelze představit žádostivost, krutost, bezohlednost, nebo pobožnost. Můžeme nanejvýš popsat, jak se osoba postižená "láskou", nebo pobožností a pod. chová v určité situaci. Asi se chová šíleně, pakliže emoce vzplanou až na maximum.

Ano, i kvůli lásce se i vraždí, visitore, vis náboženské vraždy pro lásku bóóží (třeba zavraždění Giordana Bruna, nebo Jana Husa.

Bingo !

Bůh není představa, asi tak jako že není bytost či osoba.

naopak, ak spojíme to, čo vidíme, dokazujeme (zákonitosti prírody a Vesmíru a viacerými prírodnými vedami ako i z oblasti vied o Vesmíre - atrofyziky, astronómie, kozmológie,...), ak sa zmýšľame nad zmyslom a podstatou tohto sveta a Vesmíru, významu a zmyslu života, tak zistíme, že bez Stvoriteľa, jeho jasného projektu sveta a Vesmíru, včetne mravného zákona človeka to nejde...

Jak si spojíme naše dosavadní znalosti o přírodě, tak docházíme k závěru, že žádná věc nebyla stvořena z ničeho, ale že dochází jen k neustálé přeměně různých forem hmoty a energie. Nebylo žádné stvoření a není tedy třeba žádného stvořitele.
Pokud jde o život, žádný druh nebyl stvořen jako hotový a neměnný - ani u jednoho to nedokážete, všechny se rozvíjely z předchozích forem života. Jinak to v přírodě nejde a probíhá to už miliardy let.

tak zjistíme že je to přesně naopak, Vesmír není žádné harmonické, jakýmsi řádem řízené překrásné místo, Vesmíru je úplně jedno kdo se na zrnku prachu zvaném Země prohlásil Bohem, kdo zrovna rozjímá nad smyslem bytí, života...

ostatně život jako takový už tu čelil minimálně pětkrát naprostému zničení, to mi nepřijde jako promyšlený vývoj a řád, Země ani Slunce tu po čase přestanou existovat... jak si vůbec někdo může myslet že to.. Stvoritel? a co s tím vším má jako mravní zákon?

To „zjistí“ jen ten, komu víra zaclání v zorném poli a překáží mu ve výhledu na ostatní možnosti. Jako klapky na očích koně, aby čuměl jen na cestu, kterou mu vybral kočí…