Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

jsou tři, ale jsou to aspekty Nejvyššího Pána, Brahma, Višnu, Šiva...

ad krudox:
.."jsou tři, ale jsou to aspekty Nejvyššího Pána, Brahma, Višnu, Šiva"..
i to jsem myslel jinak.. jestli soucet veri v trojjedineho Boha, tedy dle klasickeho theistickeho konceptu v projevujiciho se Boha, zajima mne, podle jakeho "typu či charakteru působení ho pozná"

já vím, že to myslíš jinak, ber to jako můj styl trochuhumoru, pokud to není vážné, což nevím...

ad krudox:
rozumim

trojjediný Bůh není žádný koncept, ale poznání z Bible.
Bůh se projevuje všelijak a u každého jinak.
Ateisté Boha neznají, protože nepočítají s tím, že by mohl existovat.
Kdo Boha poznat nechce, ten ho ani nepozná.

ad jonatan1:
.."trojjediný Bůh není žádný koncept"..
ty ses fakt idiot, psal jsem prece o "vire v trojjedineho Boha" a "klasickem theistickem konceptu projevujiciho se Boha" - nepokousej se mi tedy laskave cokoliv vysvetlovat a radsi vysmahni

Sarasvathi

Mluvím obecně o Bohu, ne o nějakém konkrétním. To základní působení, z něhož vzešla idea Boha a které je základem všech náboženství, je numinózní prožitek, který je dost komplexní. Dvakrát jsem ho tu v minulosti popsal, ale nejjednodušeji ho vyjádřil Rudolf Otto, který pojem numinózum vytvořil pro označení toho, "co je nevyslovitelné, tajemné, 'zcela jiné' a je to bezprostředně zakoušená vlastnost náležející jen tomu, co je božské". A vhledem k tomu, že součástí toho prožitku je i stav psychické celosti, tak jsou pak za božské označovány ty impulsy a tendence v člověku vyvstávající, které člověka zcelují, neboli nastolují přirozený stav psýché.

ad soucet:
tak s tim mam samozrejme dost problem.. sice nemam Ottu "najetyho", ale jestli si spravne vybavuji jeho filosofii, tak jsem se nedokazal prenest pres jeho a priori poznani - v tomto ohledu mi sedi vic Kant.. epistemologie vystavena na tom, ze muze mit schopnost odkazovat na realne entity, je pravem kritizovana - uprimne receno, je to jen jedna z X variaci na teorii "zjeveni"

Já Ottu neznám vůbec, znám od něho jen tuto jednu větu a mam jí od Carla Junga, který jí zmiňuje. Prožitek, který bych nazval "setkání s Bohem", jsem zažil a Otto ho přesně vyjádřil. On ten prožitek je opravdu zvláštní a pamatuju si, že kdybych ho chtěl tehdy popsat nebo nějak vyjádřit, tak bych to nesvedl, ale když jsem si pak po letech v tom Jungovi přečetl ta Ottovo slova, tak jsem vyjekl "to je ono!" Zajímavé je na tom prožitku to, že se sám popisuje, poněvadž jeho obsahem je, že vnímáš přítomnost něčeho, co nese rysy, které automaticky bez uvažování přiřadíš Bohu. Automaticky to vnímáš jako božství (nikoli intelektuálně, ale prožitkově). Vzpomínám si, že když se to tehdy dostavilo, tak jsem si v úžasu pro sebe řekl "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".

ad soucet:
Junga komentovat radsi nebudu, ale co se Otty tyce, tak za predpokladu, ze ho opravdu neznas, musim konstatovat, ze i kdyz "zprostredkovane", tak ho do urcite miry "chapes" - take akcentuje neracionalno..

Já jenom popsal svou zkušenost, nic víc. Jestliže Otto nebo i Jung prodělali stejnou zkušenost, tak je pak i očekávatelné, že je budu v nějaké míře chápat (i když zkušenost je jedna věc a její vysvětlení či interpretace je věc druhá).
Co to je akcentovat neracionálno?

ad soucet:
.."Co to je akcentovat neracionálno?"..
ma to dost postaveny treba na pocitech, takze operuje treba s Pocitem pravdy, stavu bezprostredniho poznani vychazejiciho z "obskurnich a hlubokych" zkusenosti - problem je v tom, ze mu priznava platnost

Přiznává mu platnost v čem? Je to míněno tak, že ho uznává jakožto platný způsob poznávání?

ad soucet:
jak jsem v puvodni reakci uvedl, ma na techto vecech postavenou epistemologii.. kdyz to hooodne zjednodusim, tak kritika by mohla znit kuprikladu takto: "mentalni obrazy nekonstituuji poznani"

No nevim, na mě je tohle moc stručné.

ad soucet:
.."No nevim, na mě je tohle moc stručné"..
nechci v zadnym pripade nejak "zkriplit" jeho texty a zaroven nerad veci zjednodusuju, takze to zkusim takhle..
tlaci to v tom smeru, ze porozumeni musi byt otevrene ultimatni podstate reality, v jeji esenci a zakotvenosti v nezavislem Byti.. zkusenost prirozeneho sveta jakozto nastroj zjeveni skutecneho sveta reality, kdy je pro nej nabozenstvi predevsim o zazitku tajemstvi - proto jsem psal o te neracionalite, protoze nabozenske poznani ma byt spise citeno na zaklade vyvolaneho emocionalniho obsahu nez a nauceno ci vyucovano

S tvrzením o náboženství souhlasím. A ano, takové poznání neracionálního rázu opravdu je.

«Vzpomínám si, že když se to tehdy dostavilo, tak jsem si v úžasu pro sebe řekl "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".»

No, ale pořád je tam ta podmínka jestli je něco Bůh. Protože jestli nic není Bůh, tak ani tohle.

To bylo vyřčeno jako řečnická podmínka; jako uvození typu "měl-li bych se vyjádřit, tak..." či "smím-li k tomu něco říct, tak...". Zkrátka charakter toho prožitku je takový, že si řekneš "tohle je Bůh".

Pokud věříš, že nějaký je…

I když nevěříš. Vnímáš to bezprostředně jako božství. Podobně jako lásku vnímáš bezprostředně jako lásku, a to bez ohledu na to, jestli na lásku věříš nebo ne.