Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ta poslední věta možná působí trochu zmateně. To co zkoumá, tedy já - subjekt mizí v momentě když se objeví objekt protože pozornost ulí na objektu. Fakticky je pozornout tím, co ulpívá a tím se podstata "já" odvádí k objektu.

Přiblížila bych to k oku. Víme že oko se dívá... oko se dívá a mapuje svět kolem sebe, ale neuvědomuje si samo sebe jako subjekt - oko, protože se identifikuje s objektem. Doknce i když se podívá do zrcadla a uvidí tam oko, tak vidí oko ve formě odrazu a tedy je topro něj objekt.

Problém vzniká když subjekt je narušený, a pak vše co sleduje a na čem ulpívá je porušené právě chybou ve zpětné vazbě. Vznikají pak narušené vývody, motivace etc a subjekt o tom neví. Může být informován zvenku aby se korigoval ale je mu to houby platné, protože by to bylo jen uměle vršení problémů... tak korekce musí přijít ehm.... tak nějak zázračně. A tady nastupuje víra.... víra že jemožné korigovat subjekt tím že se identifikuje s dokonalým já - v Kristu.
Ale to už je moc složité :-)) a asi se to nedá nějak přiblížit ateistovi. Spíše jen někomu stejně pomatenému jako já, který si je vědomý své pomatenosti.