Ta poslední věta možná působí trochu zmateně. To co zkoumá, tedy já
- subjekt mizí v momentě když se objeví objekt protože pozornost ulí na
objektu. Fakticky je pozornout tím, co ulpívá a tím se podstata "já"
odvádí k objektu.
Přiblížila bych to k oku. Víme že oko se dívá... oko se dívá a
mapuje svět kolem sebe, ale neuvědomuje si samo sebe jako subjekt - oko,
protože se identifikuje s objektem. Doknce i když se podívá do zrcadla a
uvidí tam oko, tak vidí oko ve formě odrazu a tedy je topro něj objekt.
Problém vzniká když subjekt je narušený, a pak vše co sleduje a na čem
ulpívá je porušené právě chybou ve zpětné vazbě. Vznikají pak
narušené vývody, motivace etc a subjekt o tom neví. Může být informován
zvenku aby se korigoval ale je mu to houby platné, protože by to bylo jen
uměle vršení problémů... tak korekce musí přijít ehm.... tak nějak
zázračně. A tady nastupuje víra.... víra že jemožné korigovat subjekt
tím že se identifikuje s dokonalým já - v Kristu.
Ale to už je moc složité :-)) a asi se to nedá nějak přiblížit
ateistovi. Spíše jen někomu stejně pomatenému jako já, který si je
vědomý své pomatenosti.