Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

... a potřebujeme náš egoismus vymýtit ? Co by z nás nakonec po vymýcení egy zbylo? Snad ne stádo oveček jehož soudruzi mají jediné přání : nasytit se trávou na doraz a vypěstovat hustý kožíšek.

Co by z nás zbylo? Dokonale vyrovnané osobnosti.

Jasně - ovce bez individuálního zájmu.

Takhle ty si představuješ vyrovnanost? Ty potřebuješ trpět méněcenností, abys vůbec projevoval zájem?

Vyrovnanost znamená to vyhlazení do roviny. Žádné stoupání, žádné klesání, žádné náklony jen rovina.

Jenže já není nic daného, nýbrž je to jen náš zvyk, jak sami sebe vnímáme a prožíváme. Psychologicky je to obyčejný komplex (soubor představ spojené stejným citem/emocí). Takže toho se zbavit lze, jenom musí být ta ochota, což je právě zrovna to nejtěžší, protože to znamená naučit se odříkat si potěšení.

Takhle to člověk vnímá prvotně, "na první pohled", že zbavováním svého já se zbavuje sebe sama. Proto zní ty duchovní poučky paradoxně ve smyslu "musíš se sám sebe vzdát, abys sám sebe nalezl". Ve skutečnosti se člověk zbavuje jenom toho falešného nánosu, který zakrývá jeho skutečné já či osobnost.

začátek komentáře se ti vylučuje s koncem. Na začátku píšeš že já se tvoří zvykem, řeklabych že se tvoří v ranném věku v kolektivu sebereflexí. A na konci píšeš že máme objevit své skutečné já, Tedy to já tam furt figuruje :-))) Nelze se ho zbavit.

Nevylučuje, protože popisuju dvě různé věci. Na začátku naše osobní já, které tvoří naše představy o sobě a náš cit k sobě, a na konci naše neosobní já, které není zatíženo osobními motivy a není produktem vědomé libovůle či identifikace (výsledkem přání, jak bych se chtěl prožívat).

"já" je len jedno, žiadne dve (osobné a neosobné) "já"...sme stvorení Bohom z lásky pre Krista, a to je naša jediná osobná integrita, a tak sme stvorení v Kristovi, ktorý je aj náš život a i smrť - ak ho niekto neprijme, ostáva stvorený v Kristovi, ale oddelí sa od neho, a tak ide proti svojej identite, padá do hriechu - v slobode - hoc v slobode, ale ide proti svojej identite stvorenia...teda všetko je o- a v Kristovi - ako píše p. Pavel: Kristus je náš život, a smrť je zisk - možno nepochopiteľné, ale je to tak....

nerozumíš tomu, co říkáš. Já nepotřebuji tyhle projekce.

iste, tomu rozumiem...roz­deľovať svoje "já" na jeno já a druhé á, to je rozdeľovanie osobnosti človeka, narušovanie jeho jednej integrity...

Hrabeš se v náboženských projekcích a ve své nadutosti se domníváš, že něčemu rozumíš. Nerozumíš přitom ani obsahu těch projekcí. Ježíš totiž říká "zapři sám sebe a následuje mne". Staré já musí zemřít (musí být přibyto na kříž), aby se zrodilo nové.

staré "nezomrie" (to "zomretie" je metafora) , ale je (ako nános na duši a tele/ako j'hriech) rozumom a srdcom skrze Krista odmietnuté, - ono staré v človeku nežije, nie je jeho súčasťou...a prestaň napadať, nie som tvoj sluha, ani fackovací panák...slušnosť učia už rodičia...

Smrt je metafora"?

V tomhle smyslu ano. je to smrt starého myšlení, cítění, vnímání, a rodí se nová osobnost. říká se tomu i obrácení.

V náboženských ideologiích je smrt metaforou přechodu živočicha z pozemské existence do existence nadpřirozené. No a tento blábol pokračuje v pomatených představách posmrtného "života" v nových, mladých a inteligentních a zdravých tělech, že?

Člověk spálený na hranici na škvarek, nebo na popel dostane nové tělo. Nebe je plné mladých lidí, i potracená embrya mají mladé tělo a vysokoškolské vzdělání. Fantasie výrobců náboženských ideologií nezná hranice, jako je neznají podvodníci tahající z lidí prachy lžemi o báječném zisku, nebo o vnukovi, který potřebuje okamžitou finanční pomoc.

jen tak na okraj : na podzim mi (nám) telefonovala nějaká žena.
Řekla "Jsem policistka, váš syn způsobil při dopravní nehodě ve Vídni smrt jednoho člověka. Máte syna? Jak se váš syn jmenuje?".
Já "Na co potřebujete vědět jak se náš syn jmenuje, když máte přece jeho papíry a i naše tel číslo"
ona "To je jen pro kontrolu, jak se váš syn jmenuje?".
Načež se rozpoutala výměna názorů a opakování jejích kváků.
Došla mi trpělivost "já vás paní neznám, nejsem si jist, že jste policistka, jméno našeho syna vám nesdělím".
Ona na to výhružně "Následky ponesete vy".
Tak skončil tento pokus o podvod.

Nemusím dodávat, že náš syn žádnou nehodu ve Vídni neměl a ani nikde jinde. V tom našem dialogu to nedošlo tak daleko, že by domnělá policistka začala něco o penězích, nebo jiných požadavcích. A podruhé už nevolala.

tomu nerozumím.

Myšlen je spíše obrat v životě, kdy mladý člověk je ctižádostivý a baží po slávě a uznání a jde se roztrhnout aktivitou dokud neonemocní nebo se mu nestane úraz, pak leží v nemocnici v komatu nebo jen tak po operaci a najednou vidí věci jinak, je spokojený, klidný, není chamtivý, je rád doma s rodinou. Prostě má jiné hodnoty, úplně se mu to otořčilo.

Obrat v životě ... nastane každou zásadnější změnou. Emigrace, je také takovou, či smrt milovaného člověka, milionová výhra v loterii, propadnutí do závislosti na drogách, diagnózou smrtelné choroby .... atd.
Člověk, pokud mu to myslí, na to reaguje podle své nátury. Může hodit flintu do žita a nebo se postavit problému čelem.
No a závisláci jsou takovým do žita flintu házejícím typem. Ti pak nemají na mysli nic jiného než získání a konzumaci oné drogy.
Po uznání a přátelství touží každý člověk, který dělá něco pro jiné. Ctižádostivost je už trochu extremistické pohnutka. Pochopitelně jsou i ctižádostiví lidé, pokud nepřekračují lidské a přírodní zákony, tak nemůže nikdo nic namítat.

No a člověk v posledním tažení - se chová klidně, nevyvolává hádky, nepere se ... protože na to jednoduše už nemá sílu a energii. Takový si přeje být v klidu ... a klidně usnout. Takový se neubrání ani dotěrnému knězovi produkujícímu nějaké kejkle a zaříkávání a raděj vše odkývne, aby měl už konečně svatý klid.

a? nějaký závěr by byl?

Závěrem umírání bývá obvykle smrt. Si myslím.

Závěrem umírání bývá obvykle smrt. Si myslím - OK, to je pravda, ale ide o to, o aké umieranie ide... je umieranie tela, tým prejde každý, - ale neexistuje umieranie duše a ducha v starom tele - tam je len "umieranie" (nejde o smrť, nejde o vymazanie z existencie) - ide o večné zavrhnutie hriešnej duše a pôvodného starého hriešneho tela - teda telo a duša ostáva, duša je nesmrteľná (= tu ide oddelenie od Boha), ...vs vzkriesenie s ospravedlnenou­/očistenou dušou v novom vzkriesenom tela = pozvanie Kristom k Bohu...o tom je biblická pravda, to hovorí Kristus, a jeho slovo je pravda....

Aha ... křesťanské umírání je vznešené a umírání katolíků přímo světová víra ... nebo co?
A co se týče oné křesťanstvím zplozené duše, tak nic takového nemám, ani ve sklepě, ani v ledničce ne.

Můžeš tomu říkat jak chceš.

Zjevně nerozumíš ani tomu Ježíšovi.

Neřekl bych že nerozumí jen ho pobírá dle vlastního já.

moje já sa snaží byť v súlade s Kristovým já, a tak aj píšem, nie som pohan!....

Ano píšeš ve svém já tedy to co vidíš ty , né já.

to jsi řekl jinými slovy to samé

ja rozumiem, moc dobre, problém máš s tým ty" - Písmo si ani nečítal, nevieš o čom to je...nevieš, o čom sú dejiny spásy človeka, o čom je "kristocentrizmus" ap. Pavla...- akej si viery? v akej cirkvi?- doteraz to asi tu nikto nevie, ja ani netuším, a máš tu more príspevkov...

Nerozumíš vůbec ničemu. Jenom recituješ nějaký naučený fráze a děláš u toho machra.

niekto nepotrebuje tvoje projekce, - ale si ich prečíta....

Jsme "stvoření" přírodou, milej zlatej. A tohle už dávno cvrlikají brabčáci i ve Vatikánu. Věda, víme, dokáže nahlédnou podstatně hloub do podstaty původu, než dávní autoři pohádek.

ale pořád je to já... mluvila jsem o pocitu já, že pozoruji svět ze svého středu. a samozřejmě je dobré vidět pravdivě, čistě... proto jsem psala co jsem psala. Buddhisté věří že se k tomuto čistému pohledu (jako zrcadlo) dopracují meditací a správným chováním a myšlením. Křesťané věří, že jim k tomu dopomůže Kristus, kdy se budou dívat, myslet a cítit jeho očima, jeho ušima a jeho myslí. Tedy že se jim daruje a umožní pravdivě vidět. Pro to musí mít taky čistou a otevřenou mysl a především čisté srdce. Tedy Bůh si v nich najde svůj příbytek.

Obojí je já, ale není to to samé já. Kvalitativně i strukturálně je to každé něco jiného. Ten pocit já, to "pozorování světa ze svého středu" je spojeno i s představou toho středu, poněvadž osobní já (tj. to, na co běžně odkazujeme jako na já) se činí tím středem, vnímá se tak, ale je to omyl a klam, poněvadž ve skutečnosti středem osobnosti není. Považuje se za střed, protože mu to "dělá dobře". A v tomto prvořadě spočívá jeho pýcha. (Pozn.: v křesťanství je pýcha situace, kdy se člověk staví na místo Boha.)

.to je už filozofia, psychologické fintovanie, špekulácie - človek má len jedno "já", ktoré sa pochopiteľne časom (užívaním rozumu a vôle, poznávaním skutočností) formuje do skutočného/vyz­retého "já"...

to je psychologie, ty nevzdělanče s jedním já.

A co dr. Jekyll a pan Hyde??

Multiple personality není bigotními křesťany uznávaná, jako není uznávaná multipolární sexuální orientace.
Bigotní křesťané to považují za zneužití pámbíčkem poskytnuté svobodné vůle. Zkrátka doporučují exorcismus, trochu mučení, skotské střiky, elektrošoky a lobotomii.

zrejme si mýlite, resp. nechápete pojem "bigotnosť"... tak si ho objasnite...je absurdné, smiešne a hlúpe ho používať na kresťanov ktorí sa odvolávaj na evanjelium (čo s obľubou robia neveriaci/poha­nia)..ste krstený, ale píšete ako pohan, sorry, je to fakt zábavné - až smutné......

vy jste zrovna ukázka čiré bigotnosti...

R. L. Stevenson byl autorem oblíbených románů mého dětství.
Později jsem se dočetl o jeho chatrném zdraví s přísnou náboženskou výchovou a líčením drsných biblických zákroků boha budícím strach a deprese.
Myslím že tohle mělo silný vliv na vývoj jeho osobnosti a jeho románovou tvorbu. Jeho romány nemají prakticky nikdy happy-end a už vůbec ne harmonický průběh, jsou plné strachu a hrůzy.

to už si projektuješ představy... i když se nebudu považovat za střed, za roh neuvidím. Prostě se to reflektuje směrem ke mě protože tam mám své smysly. Nehledej za tím víc.

Já ale je spojeno s představou sebe sama. A ta představa je citově nabitá. Toho si člověk nebývá vědom. Za střed se tvoje já přestane považovat až ve stavu osvícení.

Poznejte vnitřně sebe ,tak jak nás miluje Bůh a naše připoutanost k našemu já se začne rozplývat v lásce k jaké uvidíme svět.

Poznávání dává smysl jen tehdy, když je objektivní. Sebepoznávání je jaksi subjektivní a tedy bezcenné.

Sebepoznání přichází když se stáváš sebe milující.To moc lidí nezvládne je to složitá cesta v probuzení sebe sama.

sebamilovnosť/e­gocentrizmus je skaza, vedie do pekla!

Když umíš milovat sebe můžeš milovat Boha,tak jak miluje on nás a tím můžeš být láskou a vše v lásce vidět a své já rozplývat v utrpení na cestě strastí.

Bez sebepoznání není sebe-uvědomění. Uvědomění sebe sama samo už znamená určité sebepoznání, přičemž toto poznání sebe sama se dá rozšiřovat a tím rozšiřovat uvědomění sebe sama. Jestliže se bráníš sebepoznání, pak se dobrovolně udržuješ v nevědomosti a v podstatě se bráníš evoluci vědomí. (Ovšem sebepoznání není pro každého a ne každý stojí o to poznat, co je vlastně zač.)

což je na visitorovi pěkně vidět...

pojem sebapoznania je zaujímavý - ide o to, o čom to je, čo to je, ako sa k nemu dostáva - kedy je sebapoznanie skutočné, pravdivé, a kedy je skreslené až falošné....

Aha ty máš na mysli se poznat v zrcadle, či na fotce. Tak to pardón.
Tohle dovedou někteří primáti a i někteří ptáci.

není už tohle trolování?

Taky bych se divil, kdybys rozuměl tomu, o čem je řeč...

Abych řekl pravdu, tak koukám jako sůva z nudlí. co si křesťané to do své ústavy dali - sebemilování + sebepoznání. Toho podivného je tam víc : "kdo chce žít - umře, kdo umře pro mne - bude žít".

By mne zajímalo, jestli se žížaly z posvěcené země také sebemilují. Zrovna jsem se vrátil z průzkumu žížalologie. Jasné je, že i když žížaly nemají oči, tak mají fotobuňky, neboť po osvitu baterkou skoro přesně po třech sekundách zkoprnění, prchaj jak namydlené blesky do svých doupat. Z toho lze usoudit, že se žížala sebemiluje a sebezná, páč ví, že tam kde je světlo mohou být jak kosové, tak slepice.

Jasně ideologie je zkrátka ideologií a ta křesťanská míří skutečně na sebepoznání: "ve mně sídlí bůh, já jsem ideální bytost s věčným životem v mladém a zdravém těle - když už ne úplně duševně, tak aspoň tělesně".

Normální člověk používá svůj rozum na pouti svou životní cestou, pobožní používají rozumy nějakých dávno mrtvých ideologů, pardon, věčně živých ideologů, ba přímo nadčasových ideologů.

Pámbů všéécko vidí !!!

K těmto fantasmagoriím jen toto: Normální člověk používá rozum. Používat rozum znamená nevyjadřovat se k něčemu, o čem nic nevím. Kdo ho nepoužívá, píše fantasmagorie. A kdo je nadutý, ten to ještě považuje za správnou věc.

Já jsme to co jsme v tomto bytí a osvobodit se od já je osvobození od všeho co tvoří já.

A to myslím není možné.... anebo jen za speciálních podmínek.

To co není pro tebe možné pro druhého je nalezení vnitřně lásky k sobě a nalezení cesty vidět vše tak jak má být, né tak jak není.

Zen budhismus se dokonce na cestě k osvícení (satori) přímo zbavuje já, kdy dochází ke ztrátě vědomí sebe sama a rozdělování na subjekt-objekt. Ten stav nazývá samádhí a je to předstupeň před dosažením stavu satori. Cesty jsou různé, ale všechny mají jedno společné: staré já musí pryč, aby bylo možno dosáhnout osvícení či spasení.

iste, to je v budhizme - filozofia, fantazírovanie, nič pravdivé, nič kriostocentric­ké...a my sme kristocentristi, vetríme v Krista, žijeme v Kristovi, veríme v to, čo povedal (budhizmus a jeho teorie tam nie sú)...

Mě nějací "vy" vůbec nezajímáte. Vás charakterizuje pýcha, hloupost a pocit vyjímečnosti.

hovorím o kresťanoch - ak ťa nezaujímajú, to je podozrivé....

Také věřím v Krista že je láskou cestou jak vnitřně umět milovat druhé i Boha tak jak nás miluje on.

Nebo chodila jsi přece na Diskutníkách do místnosti Advaita, kam chodilo pár lidí, co si uměli navodit neduální stav, bez rozlišování subjekt-objekt, což je stav bez já. A referovali tam o něm. (Oni jenom dělali tu chybu, že to považovali za konečný stav.)

Tohle praktikují často alkoholici.

To nevím,alkohol vytváří negaci vnitřní, spíše člověk co se rozvíjí a ví že i ten alkohol není dobrý.

Alkoholíci jsou povznesení nad starosti lidí. Oni ví vždy všechno a to naprosto přesně. Jsou vševědoucí, jako náš pámbíček.

4 vznešené pravdy atd