Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

"Mojžiš to napísal tak, ako to vo svojich vnuknutiach (od Boha) chápal a pochopil na tú dobu (absolútne nevzdelaný v týchto veciach)..."

Přesně tak a dnes to víme jak to bylo. Takže se má udělat ke Genesis malá předmluva, že to Mojžíš (popřípadě kdokoliv) před 3 tisíciletími vytesal do pískovce, vyryl do hliněných potom vypálených tabulek a nebo to bylo sdělováno jen ústním podáním typu "jedna paní povídala" a ře text Genesis je pouhá pověst, která si nezadá s pověstmi jiných národů, které ličí počátky světa svým způsobem.

Pochopitelně nejde jen o Genezis, ale i o další pověsti od potopy po Sodomu, od Kaina po Methuzaléma ....

Čet jsem si kdysi nejen Staré pověstí české, Robina Hooda, Ivanhou a podobně, ale i Alpské a Dunajské pověsti. Mají stejnou historickou hodnotu jako dráma Romeo a Julie a nejsem tak bláhový abych tomu uvěřil ani když jsem stál ve Veroně pod balkónem, který průvodci vydávají za onen Jůlijin. Ale není na škodu se nechat na chvilku unést oným kouzlem a nechat na sebe dýchnou přeludem dávných dob. I když je na světě plno skutečných dramatických příběhů "Monteků a Capuletů, Jůlií a Rómeů".

treba pochopiteľne brať do úvahy, že to bolo napísané pred asi 3000 rokmi,¨

ano,a proto nemůže nikdo při smyslech brát Genesis vážně ,Mojžíš věděl o fungování světa leda velké kulové

napriek tej dobe 3000 rokov, je to popísané presne, naviac od totálne nevzdelaného a mysľou jednoduchého Mojžiša pred 3000 rokmi (vieme sa vžiť do jeho mysle? myslenia?)

• podstata tejto zprávy Gen je, že tu nejde o to, aby to bol presný a detailný astronomický/koz­mologický zápis chronologických udalostí stvorenia Stvoriteľom, ale tu ide o podstatu stvoriteľského diela Boha (stvorenie ako také, o moc Boha stvoriť Zem a Vesmír)...tak nerozumiem, prečo sa v tom ateisti stále vŕtajú a z tejto zprávy posmeškujú - opakujem, ide o mocný stvoriteľský akt všemohúceho Boha, ukážka a prezentácia jeho nám nepochopiteľnej stvoriteľskej moci...

to ono boží vnuknutí do toho přestan cpát a uvidíš Genesis v celé své reálné parádě - snůška nesmyslů .polopravd a představ starověkého neználka

to je vaše videnie veci, biblisti to poznajú inak...

reakce na 868

Samozřejmě, biblisté věří, že bible je bohem diktovaná chronika dějů a osob.

O tom vnuknutí si dovolím pochybovat. Není přece až nepochopitelné, vylíčit Měsíc spíš jako to zrcadlo, než jako světlo. Nehledě k tomu, že vesmír je spíš temný. A taky Slunce s Měsícem nejsou na žádné klenbě.
Považuji za nesmysl brát mytologii našich předků jako alternativu k vědeckému poznání.

Mojžiš to videl ako svetlo, pochopiteľne, inak to nemohol vidieť - aj dnes to vidíme ako svetlo, a nevzdelaný človek (Papuánec, pigmej, či indián, a ani nevzdelaný jednoduchý Európan niekde na poli v Malkedónii a inde) ani nevie, že je Mesiac svieti (na Zemi) slnečným svetlom...

Pak ovšem nehovořme o nějakém božím vnuknutí, ale o představách tehdejších lidí. A oni si to prostě neuměli vysvětlit lépe, než že to stvořil Bůh. Nelze to však brát jako důkaz, že to tak skutečně bylo.

Jinak řečeno, tvrzení nevzdělaných lidí se nám předkládá jako Boží slovo.

i nevzdelaný môže tvrdiť pravdu - a tak to bolo u Mojžiša, lebo reprodukoval to, čo mu pre človeka zjavil Boh...

Ve srovnání se skutečností to vychází, že se ten nevzdělanec mýlil. Dnes se dokonce zpochybňuje, že by autorem byl sám Mojžíš. A vzhledem k množství nesrovnalostí, to na žádné spojení s Bohem nevypadá.

reakce na 732

"Mojžiš to videl ako svetlo, pochopiteľne, inak to nemohol vidieť ..."

Inteligentní člověk si položil už před 3 tisíciletími otázku, proč "svítí" jen ta Sluncem ozářená půlka Měsíce. A to nemusíme čekat ani na pravidelně přicházející zatmění Měsíce způsobené, jak dnes ví už školní dítka, stínem vrhaným Zemí a ne vypnutím světla Měsíce. Pobožní "zachraňují" pak svět úpěnlivými modlitbami, které bůh vyslyší a Měcíc zase zapne.

Na vysvětlení této záhady přišli antičtí vědci, aby to křesťané pozděj popřeli s poukazem na text božské bible a výrok připisovaný jakémusi Mojžíšovi. I dnes jsou lidé tvrdící, že Země je dutá a ve vnitř je další Země. Pan Hrabal líčí v některém ze svých děl, že se potkal člověka s tímto přesvědčením, který tvrdil, že ta vnitřní Země je větší, než ta naše vnější.

Jules Verne ve svém drama Cesta do středu Země také líčí zajímavé zkušenosti.