Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

...viera nie je o tom, čo tvrdí ateeizmus - viera je intelektuálne zdôvodnenie existencie Boha, presvedčenie, že je, existuje, že je Kreátor tohto sveta a Vesmíru, že ten, čo ho stvoril ho i vrcholne miluje, miluje človeka a pozýva ho (v stave viery) k sebe...ale tých, ktorí v neho neveria, pochopiteľne nemôže pozvať...ap. Pavel to krásne definuje...
Židom 11,
1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
2 K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.

Víra s intelektem nemá co do činění, proto jsou věřícími především lidé hloupější.
Víra je prostě vymyšlenáí si hry tak, aby dotyčnému věřícímu, nebo i obecně, dávala smysl, ale neexistuje jediný důkaz, že se věci tak opravdu mají.
je to v podstatě sebeklam

jinak si doufej v cokoli, co mnevidíš, to nemá s intelektem nic
bůh se k ničemu nepřiznal
ve víře chápete něco neexistujícího, rozumím.

to víme

z čeho vznikl bůh a kdo ho stvořil?

PS : jen podotýkám, že pokud někdo z inteligentní lidí věří v něco "nad náma", není to ten klasický bůh, jak si ho představuješ ty, ať si ho představuješ jak chceš.

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme

Úplný nesmysl, který jen dokazuje, jak se manipuluje se slovem a tím pádem s člověkem.

Ne, to není nesmysl.
To je jenom popis toho, jak se víra projevuje.
Podle mne sice nedokonalý ale aspo%n něco....

Neodkonalé je to, že si je někdo JIST TÍM, CO DETEKUJE JEN VE VNĚJŠÍCH PROJEVECH a zapomene, že příčiny, důvody, toho viděného, dávaného za vliv tomu neviděnému, je prostě jen prachobyčejná spekulace, kdy ty příčiny mohou být úplně jiné.

třeba raidátor : v zimě z něj sálá krásné teplo. postav před něj v -30 nějakého věřícího černouška, skoro na 100 % si bude myslet, že to teplo mu sesílá Bůh.
Proč? Protože plynový kotel je za zdí.

máte jednoduché myslenie - len poznámka: v jednej bunke je za sekundu 10 miliónov biochemických reakcií, aby fingovala, a 10 na 21. buniek v 10 orgánových systémoch buniek, a funguje to tak, že je v tom život, živý organizmus - ako to vniklo, čo je jeho príčina? aký to má zmysel? ako je to možné?..a radiátor tu neprirovnávajte, je to obyčajná jednoduchá fyzika v rámci fyzikálnych zákonov (aj tie musel niekto stvoriť)...ale debatujte o tom, čo je energia, s hlavne ako a prečo vnikla, ako sa objavila vo Vesmíre...radiátor so živovotom nie je možné porovnávať, je to naivné...

A tvrdit, že : v jednej bunke je za sekundu 10 miliónov biochemických reakcií, aby fingovala, a 10 na 21. buniek v 10 orgánových systémoch buniek, a funguje to tak, že je v tom život, živý organizmus - je důkazem existence Boha?

Tak to nemusíš jít až tak daleko.
Stačí ze zeptat jak to že se energie drží ve tvaru kamene, kterým se dá nepříteli rozbít hlava a zabít ho - jak je to psané v Bibli o Dávidovi.

Ten radiátor ti, ty náš malej mysliteli, měl doložit, jak snadno lze uvěřit v boha, když nevidíš skutečnou příčinu tepla .-)))))))))))))­))))))))))))))))))))))))­))))))))))))))))))))))))­)))))))))))))))))))))))))

priimárně jen cca 30 % DNA koduje u člověka něco důležitého, důležité buňky. zbytek jsou nehty, barva vlasů, očí, pigmentace ap., samé osloviny
mozek se skládá z 60 % z tuku. zbylých 40 % je voda, bílkoviny, sacharidy a soli - když se na to podíváš, hypoteticky bys dokázal postavit mozek z toho, co máš v lednici a spíži a pokud bys místo vody dal perlivou mattonku, nejspíš bys rozum dostal i ty :-)))))))

:-))))
ne, zjedodušil jsme to aby bylo vidět bez možnosti zpochybňování, že člověk se skládá jen a pouze z prvků, kterých je na zemi hrozná spousta. a zbytek už je jen o čase, aby ty prvky dostaly možnost se správně sestavit a nakopnout. počet nějakých elektrochemických blikanců pak už je naprosto podružný a též to podléhá evoluci

dokonce i u té DNA je v podstatě jistota, že se mohla seskládat za ty miliony let sama, do té dbnešní podoby (která také stále není vůbec dokonalá a fungují na ni vnější i vnitřní vlivy

prostě je mi líto, VÍZO, člověk, natož život jako takový, MOHL VZNIKNOUT SÁM.
plyne to už z toho, že kolik druhů všeho na zemi existovalo a že by bůh musel tvořit nejméně 2x (za doby dinosaurů krávy neexistovaly, skoro nic dnešního - jenže Bible to posrala Noem)

Takže sorry, Bůh není k ničemu potřeba

Energie našeho Vesmíru je energií počáteční singularity, proč bych o tomhle měl přemýšlet?

Když se podíváš na hezkou ženskou, jsi si jistá, že nemá pinďoura v rozkroku, pokud nemáš možnost vidět její pohlavní orgány?
Jsi si jistá, že jsou v daném moři, jezeře, řece ryby i když je nevidíš?

Tak ten biblický verš je naopak přesný popis víry obecně, ne jen náboženské.

To ano. Ale také potvrzení, že pravda je víře u zadku.

To ne, tak to úplně není. Věřícímu člověku je pravda nedostupná, poněvadž kdyby jí znal, tj. kdyby věděl, jak se ta daná věc má, tak by neměl zapotřebí věřit, jak se to s ní má. Nějakou víru máme nutně všichni vzhledem k tomu, že nikdo nevíme všechno o všem. Takže víra jako taková ve své podstatě nepředstavuje přístup k pravdě.

On to ve skutečnosti přístup k pravdě je - víra.
Víra funguje jako substituce pravdy tam, kde objektivní pravdu neznáme a přesto potřebujeme v dané věci "mít jasno" třeba z jiných objektivních důvodů, jinak bychom se plácali v nejistotě. I když má člověk před sebou 2 nebo 3 možnosti,a neví, která je správná, stejně na principu/podstatě víry nakonec jednu zvolí (a ten, kdo ani jednu, tak pořád zvolil díky víře, že enzvolit ani jednu ze 3 možností bude nejlepší .-))))

Přesně tak, někdo si třeba nedokáže vybrat trenky a zhroutí se přímo v obchodě. Zažila jsem nikoliv osobně ale s potomkem, který je opravdu mimořádně inteligentní ale má problém se rozhodnout pokud jsou všecky varianty stejné.

Tady ale jde i o slova. Mně se příčí tvrzení, že kdo ví, ten už nemůže věřit. Spíš mi připadá nemožné, aby ten, kdo něco ví, tomu nevěřil. Věřit tomu, co víš, to je podložená víra. Věřit tomu, co někdo ověřitelně zjistil, to je taky podložená víra. Věřit něčemu jen proto, že nevím, jak je to doopravdy, a nelze to ověřitelně zjistit, to je slepá víra. Zejména když jde o něco v běžné realitě nemožného. A to je přesně to, co popisuje ten verš.
Když se tu tedy bavíme o víře, vždycky mám na mysli víru bez důkazů. Ne, že je nemá ten věřící, ale že si je nemůže ani opatřit, protože prostě neexistují. Taková je náboženská víra – slepá, přes neexistenci reálných důkazů, případně naopak i přes existenci důkazů proti.

Jestliže víš, že voda je mokrá, tak proč bys tomu měl ještě věřit? Věřit, jak to s tou vodou je, má smysl jenom tehdy, když nevím, jak to s tou vodou je. Jakmile zjistím či poznám, jak to s tou vodou je, tak toto zjištění/poznání nahradí onu představu toho, jak to s ní je, která byla mojí vírou. Ta moje představa, jak to s tou vodou je, klidně mohla stát na nějakých indiciích, ukazatelích, a pak ta moje představa/víra byla odůvodněná či podložená.

Ten biblický verš tohle nespecifikuje, jestli se ta představa opírá o nějaké indicie nebo ne. Náboženská víra se ale o indicie opírat může, ať už ve formě nějaké té vnitřní zkušenosti, nebo osobního poznání, že se v psychice opravdu děje to, co je popisováno v posvátné knize apod.

Různé překlady se ve znění trochu liší, ale všechny zdůrazňují, že víra stojí na něčem pevném.
Není to tedy souhrn přání, tužeb a představ. To už potom není víra, ale lehkověrnost.
Ta "definice" víry se dost liší od představ ateistů, podle kterých víra vyžaduje nevědomost, a kdo VÍ, už přece nemůže VĚŘIT.

Ten závěr je ale naprosto logický - kdo ví, nepotřebuje věřit. pouze může záměrně věřit v nějakou nepravdu

Víra stojí na jediném pevném : na vlastním pevném přesvědčení. což může být "vlastní pevná lež sama sobě"

No, realita je taková, že ať už o něčem víme sebevíc, pořád ještě zbývá dost prostoru pro víru.

To určitě.
Ale ne automaticky víru v Boha, to už je volba.

Existence prostoru neznamená nutnost ho zaplnit.

Tak víra obecně jako psychický proces nemá žádné takové omezení a může být klidně i souhrnem přání apod. Náboženská víra by ideálně na něčem stát měla (zpočátku klidně ani nemusí, ale časem by určitě měla), ovšem určení toho, jak dalece je pevné to, na čem stojí, není úplně samozřejmé. Člověk podléhá různým klamům a sebeklamům a je zde potřeba plně použít rozum, poněvadž zjišťování takových skutečností je jeho doménou.
Jinak vědění opravdu vytlačuje víru, ovšem je důležité definovat, k označení čeho slovo víra používám.

Ono stačí si uvědomit, co jsme napsali nezávisle na sobě oba:
Vždy zbývá prostor pro víru bez ohledu na úroveň poznání.

To ano, protože nikdy nebudeme vědět všechno. Na druhou stranu ve věci, v níž víme, už prostor pro víru není.