Kdysi jsem odjela z chaty pro pivo a namísto piva přivezla kotě. Tak jsme
mu říkali "Pivo". Pak nám sousedé přinesli dalšího "bezdomovce" - mysleli
si, že se k nim zatoulal náš Pivo ale byl to jiný kocourek. Přinesli s
sebou i flašku rumu - takže druhý kocour se jmenoval "Rum". Pivo byl bystrý,
hrdý, nic si od dětí nenechal líbit. Zato s Rumem si děti dělaly co
chtěly. Živá panenka. Kliďas. Na chatě jsme bydleli od jara do podzimu,
manžel pásl ovce, já brigádničila v lese, děti chodívaly se mnou. A pak
přijela tchyně. Hned zavelela, že ona bude s dětmi v chatě a já mám jít
do lesa sama. Tak jo. Vracím se z lesa a vidím na šnůře pověšené
babiččino oblečení. Zatrnulo mně: co jí děcka provedla? Tchyně v chatě,
v mém oblečení, rozzuřená doběla: "Okamžitě mne zavezte domů, tady
nebudu ani chvíli!" Co se stalo? Inu, u chaty byla kadibudka. Nová, uvnitř
pobitá térpapírem. Dětičky (3, 4 a 5 let) chtěly vyzkoušet, jest-li
kocour z jámy pod kadibudkou vyleze! Pivo je poškrábal a utekl. Ale
důvěřivý Rum se nechal shodit dolů. Snažil se vylézt ale na térpapíru
se drápky nezachytil, stále padal dolů. a naříkal. Děti utíkaly za
babičkou o pomoc. Babi vrazila do díry hrábě, kocour po nich bleskurychle
vyběhl nahoru, hledal u babičky ochranu a skočil jí do náruče.....
Rozzuřená tchýně se u nás neukázala dva roky. To byly nejšťastnější
roky mého života! (však proto mám čtvrté dítě, hihihi).... když
konečně dětem odpustila a začala k nám zase chodit,..... no nic.... jsem
rozvedená.... ona byla takový Visitor v sukních....