Něco od Jana Horníka:
V čem je problém? Jednoduše v tom, že když na počátku nevíme,
zda je hypotéza pravdivá (proto se ji snažíme dokázat), nemůžeme znát
pravdivostní hodnotu ani všech z ní vydedukovaných interpretací!
Tu nemůžeme poznat jen tím, že z myšlenky logicky vydedukujeme další
myšlenky. Kvantita zde nehraje roli, neboť nejistota o pravdivosti původní
myšlenky se přenese na všechny další z ní odvozené. Výsledkem
tzv. dokazování je tedy jen ohromující množství hypotetických
interpretací faktů. Proč ne. Třeba pravdivé jsou. Ale my to nikdy
nemůžeme poznat tímto způsobem.
Za pravdivé bychom je mohli považovat jen tehdy, pokud bychom už na
počátku věděli, že hypotéza evoluce je pravdivá. To ale chceme
teprve dokázat.
Kdyby byl tento postup dokazování skutečně spolehlivý, mohli bychom
takto dokázat prakticky jakoukoliv teorii. Třeba i s darwinistickou evolucí
neslučitelnou hypotézu o inteligentním designu.
Obě ale zároveň platit nemohou, takže je zřejmé, že dokazovací postup
pomocí interpretace faktů je nepoužitelný. Pravdivostní hodnotu původní
hypotetické myšlenky z ní zkrátka nepoznáme.
Pokud tehdy evolucionisté tvrdí, že evoluce je dokázaná množstvím
interpretací faktů, pak museli na začátku předpokládat, že je pravdivá,
což je ale tautologie – evoluce platí, protože platí!