Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

zkusím to vysvětlit jak to chápu. Npsala jsem že věřit je těžší než nevěřit. Mám na to své důvdy i osobní zkušenost. Co se týče vyjádření že je jednoduché říct Bůh vzal, pokud ti zemře dítě či vnouče... tak tady bych nesouhlasila že to má věřící jednodušší protože si řekne že Bůh vzal.

Věřící chápe že Bůh je pravda a tedy to co se právě děje, je to co se právě děje a jde jen o to dokázat se na to podívat pravdivě a s plným vědomím.
Možná ten kdo nevěří bude uhýbat, různě si to vysvětlovat, hledat viníky ale to je právě takové to spontánní hození do vody a truchlení bez opory.
Věřící (může a nemusí být) dokáže truchlit hluboce a vroucně s důvěrou že tak to je protože to tak je. Okolnosti, souhra různých příčin vedou k danému stavu a často (nejen ) i k smutným událostem. A Bůh je přítomen, je to utěšitel i opora v těžkých chvílích. Ale aby byl oporou, je třeba být předem disponovák k víře... tedy uvěřit a přijímat i to nepříjemné a smutné, protože i to patří k životu. Život je pořád v pohybu, něco přichází a něco odchází.

TAkže věřící je připraven akceptovat tento pohyb a (možná) se tak nevzpírá. Možná.
Ateista se často spoléhá na sebe a pokud dojde k nějaké smutné věci, tak si to třeba osobně vyčítá... jak jsem to mohl dopustit, proč jsem tomu nezabránil? Ale nelze mít vše pod kontrolou, je třeba umět nechat věci plynout. A k tomu je dobrá víra... vntřně člověka uzpůsobí k akceptaci i toho méně příjemného. čím? Prostě akceptací že nemáme věci pod kontrolou. že vše plyne

A když pobožného stihne nějaká tragédie, tak co. Nic si nevyčítá.. jak jsem to mohl dopustit, proč jsem tomu nezabránil?

Myslím si, pakliže se jedná o duševně normálního člověka, tak v tomto postoji k tragédii je na tom teista stejně jako ateista. Zemče -li milovaný člověk, tak jsou jak theista, tak ateista smutní, ale rozdíl je v tom, že se teista utěšuje, že zemřelá osoba žije v nebi a ateista ví, že tělo zemřelé osoby "nastoupila" přírodní cestu koloběhu přírody.

Otec manželky mého syna zemřel ve špitálu a daroval své tělo lékařské vědě. Pomohl študentům medicíny darem svého těla na pitvání a jiné chirurgické zákroky. Není to krásnější čin, než se nechat zakopat do země a nechat se plesnivět a hnít?

Podobné je to i s dárcovstvým vlastních orgánů po tragické smrti v mládí. Kolik katolíků podepsalo prohlášení o předáním orgánů medicíně? Naštěstí se v této kauze EU probrala z dřímoty a potřebné orgány z mrtvoly odebere, jestliže si to už před tím umřelý svým prohlášením nezakázal.

Osobní zkušenost nechápu - buď jsi věřící nebo nevěřící, ať tak nebo tak, nejsi schopna porovnat oba stavy
nejde o to, že je to jednoduché, jde o to, že se tím můžeš utěšovat. nejmarkantnější by to asi bylo, kdybys za smrt uvedneého mohla ty - klidně si můžeš říct - BVůh to tak chtěl. a i když se nebudeš cítit úplně vyviněna, přeci jen se budeš utěšovat tím, že jen ty sama jsi za to nemohla

newchápu výrok "Bůh je pravda". vůbec nevím, co si pod tím mám představit.
Ten, kdo nevěří, si naopak bude muset přiznat bez obalu, že dotyčného zabil on, žádný bůh. i když bude hledat jiné viníky, pokud nebudou, nenajde je. proto to má těžší. věřící boha najde vždy

ano, bůh je utěšitel. ateista utěšittele nemá. nebavíme se o dispozici, ale o rozdílu ve vjhmenu a možnosti lehkosti/těžkopdsti mezi věřícím a ateistou - tedy u věřícího tu dispozici dávno bereme jako faktum

i ateista se dokáže srovnat s tím, že se něco stalo, nedej ateista že ěco zavinil. ale má to mnohem těžší, neboť nemá berličku v podobě boha, na kterého může leccos až všechno "hodit"

čili potvrzuješ co jsme psal : věřící to má lehčí

nepotvrzuji, vím co vím. Do padesáti jsme byla ateistka, poté věřící. Dokážu posoudit oba stavy a vím, že stav věřícího je něco navíc, dar...schopnost se povznést nad rozpory a paradoxy světa.

hovorí sa, že neokatechumeni v pozdejšom veku to majú vo viere zložité:-)

u mě se to dobře poskládalo :-))

nuž, tak i tak:-)

U mě také díky vědomí světla

to akože váš Boh je vo vedomí svetla?

No z toho tvého podání ani odpověď nechceš.

chcem, ale nerozumiem:-)

Tvůj čas ještě nenadešel nebudu tě tím trápit vím,co pro tebe znamená tvá fáze v tomto bytí.

dobré si přiznat, vy jste jen povrchní křesťan, který nerozumí více věcem...

J 1,5 A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.

???
Nad rozpory a paradoxy světa se v naprostý pohodě povznese i ateista. ten dokonce i nad náboženské paradoxy a rozpory, co ty bys nedala.
pokud se nepletu, k víře tě něco přivedlo, nějaké piohnutí
to znamená, že jsi ty oba stavy neprožila za stejných podmínek a tudíž to tvrzení, že je umíš posoudit, neplatí.
dokonce se dá s úspěchem argumentovat tím, že ty sis z nějakého osobního důvodu vbybrala víru jako pro tebe lepší, což ale zcela maže tvoji objektivitu

jen se domníváš :-))

No mně nic jiného nezbývá, ale pamatuji si, jak jsi vyprávěla ten "zázrak" někde na hřebeni, kde se manželovi(?) stala nějaká nehoda a naprostou náhodou se tma objevil nějaký záchranář na procházce.

nebo tos nebyla to?

pokud jsi to byla, i jen tohel stačí k tomu, aby ses pposunula.

Tu schopnost ale může mít i ateista.