Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ZÁKON
Zákon, jenž otročí, neb osvobozuje,
Zákon hmoty neb zákon ducha,
Žebřík, vedoucí do hlubin, či k nebi,
Agonie vášní či Světlo vědění,
Ale vždy Cesta a Život,
Toť Zákon sexuality.

BLÁZEN
Jsem Láska...
Jsem snem, jsem představou, jsem fikcí, a již tehdy jsem byla, když Čas v lůně Prapříčiny neměl ještě tušení o krásách světů budoucích...
Jsem věčná, neznajíc smrti, poněvadž jsem představou, a věděti neznamená nic.
Nic není, co nebylo vysněno. –
Všechno jest pouhým snem, a poněvadž o tobě, ó blázne, nikomu se nesní, nejseš.
Jsem tvojí vášní, a tou jest láska...
Ale jenom tvoje vášně to jsi ty, a vše ostatní jest klamné a ve smrti se rodí, tak jako stíny v černém rubáši bezhvězdných nocí...
Mně patří Dnešky i Jitra zítřích Splynutí,
Já zrodila jsem harmonii Snů i kámen Mudrců...
Co hledáš víc? – K nebeským trůnům sahá můj Majestát!...
A ať už snem, představou, či fikcí jsem, jsem věčná!
Smrtí jsem i Životem,
jsem Láska...

— Hledal Pravdu a nazývali ho bláznem.
— Pravdu popíral a bláznem byl.
— Zapomněl na Počátek a Konec; a tím jest Láska.
— Ona jest jedinou absolutní pravdou, jako Bůh; vše ostatní podléhá relativním zákonům.
— Oblékl ses do šatů lidké morálky? blázne! Čím před Ní jsou? Ona roztrhá ti je na cáry, neboť jest nespoutaná jako živel, který dovede všechno uchvátit a obětovat jako sebe sama.
— Blázne! Nechytej se věcí, pojmů a frází, když tě proud uchvátí! Jedině tvůj duch jest tvojí spásou. Vše ostatní není, všechno ostatní se ti jen zdá...
— Proč jsi hledal, blázne, ideály na tomto světě? Což nevíš, že ony jsou reálné pouze ve tvé abstraktní obraznosti a pro tebe neexistují, poněvadž jsi je nedovedl stvořit?
— Blázne! Trojskou Helenu antických dob spoutal jsi svým zbabělým sobectvím a učinil z ní ustrašenou Madelon, ženu pro svou kuchyni a svoje lože, Madelon, které nezbývá, než nositi pouhé víno k přípitkům na opuštěný trůn svojí bývalé moci!
— Jenom silným, velmi silným určeno jest ovoce této země.
— Kdes byl, že jsi neviděl Osud tkáti záměry věcí budoucích?

podobnost není náhodná...

Ano muž a žena v ženě kus muže a zase naopak.

O kterej kus jde ???

Jenom nepatrný kus

aby to bylo kompletní:

KULT
Kybelé-Attis
Věřejné frygické svátky byly svěceny každoročně v době mezi 15. až 27. březnem.

Šestnáctým březnem počínaje, vyznavači Královny Bohů zahájili všeobecný půst; 22. března, ve svátek zvaný »Arbor Gintrat« (vstup stromu – syntheticky Akacie v Egyptě, Strom v Edenu) byla nošena v průvodu sosna, jež byla uříznuta – nikoliv vytržena – před východem slunce. – Strom byl vystaven v chrámě, aby věřící mohli jej uctívati. Dvacátého čtvrtého započínaly velké smuteční obřady: byl to den krve a smrti (synteticky: stigmata – smrt Krista-Osirida). Každý věřící, bez rozdílu pohlaví obětoval rád svoji krev, bičuje se důtkami neb bodaje se nožem do rukou, nohou, neb prsou. Krev, jako obětina, vlévána byla do obětní nádoby (synthet.: Kalich-Sv. Grál). Neboť tato oběť krve byla pokládána za podmínku vzkříšení. Mnozí fanatikové napodobovali i zranění boha Attise, kastrujíce se dobrovolně. – Strom-symbol Attisův snášen byl do sklepení chrámového a celou noc povoláván Attis k životu... Ale prvním rozbřeskem jitra – velekněz ohlašoval lidu zmrtvýchvstání Attise; bylo to znamení k svěcení Hillaria – svátků vzkříšení, radosti a míru.

A svátky egyptské a křesťanské? Pouhá to obměna jmen a slov, a zdánlivá diference doby; jinak jsou zcela identické.

Mysteria
Jako všechny kulty, tak i kult Kybélin měl svá mysteria-soukromá a rituál adeptů.

Prvním stupněm iniciace bylo očišťování vodou (synteticky: křest) a postem. Na tento prvý stupeň čekali »neofytové« mnohdy celá léta, studujíce, než byli uznáni zralými.

Jsa takto očištěn, přistoupil neofyt k druhému stupni – modlitbě, modlitbě lásky; jemu i ženě bylo dáno »Slovo, jež jest Světlem na Cestu«, čili »Slovo, jež vrací Ovoce Stromu«.

Třetí obřad zvaný Kriobole nebo Taurobole (obřad berana nebo obřad býka dle pohlaví neofytova) zasvěcoval kněze i kněžky do krvavé Oběti, Oběti Smrti, Tmy a Ticha (synthesa: Osiris, Kristus atd.) Uveden v tento stav, adept objevil na svém těle, rukou a nohou krvavá a bolestivá stigmata. Označen touto pečetí iniciace, směl přistoupiti k »Svatému Stolu« Kybélé a Attise, směl pojísti »Chléb nesmrtelných« a osvěžiti se »Vínem Života«. Takto docíleno svatého spojení člověka s Božstvím, pomocí přírody, jež dává Ovoce hříchu – ale i spasení. A adept měl otevřenou Cestu Světla a Nesmrtelnosti.

Co prožíval při vzkříšení? Citujeme zde několik vět z Apulejova popisu Isidiných mysterií:

...»Došel jsem k nejzazším krajům Věčnosti, rozdrtil jsem nohou práh Proserpinin a navrátil jsem se, procházeje všemi elementy... Uprostřed noci viděl jsem slunce zářiti oslňujícím světlem... Hleděl jsem tváří v tvář démonům i božstvům nebeským; uctíval jsem je, jsa před nimi... To jest vše, co mohu vám říci... ale co jsou vám platna tato slova – neporozumíte jim nikdy.«

Tentýž ritus a tatáž legenda dává basi téměř všem náboženstvím starověku; Mysteria boha Fro ve Švédsku, Bélita v Chaldei, Ištary a Tamuze v Assyrii, Fénická Astarté a Baal – vše je identické. – Všude tentýž bůh, ať nese jméno Osiris, či Attis nebo Šiva – muž a žena v jedné podobě... Emblém mužství – lingam byl korunován ve všech zemích a v každé době věnci květů; a slova ritu Brahmínského, která provolává kněz ukazuje na pohlaví boha, možno aplikovati na celý řetěz kultů: »Zde přebývá oheň, slunce i luna.«

kolik je toho v křesťanství, že?

jo ale to je v pořádku