Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nezapomeň buddhismus 400 let před Kristem a je podobný tomu křesťanskému,mohl bych tedy polemizoval že křesťané ukradli buddhismu desatero a upravili,aby se nepoznala krádež

Myslím, že pisatele Bible do ní zakomponovali většinu textu z jiných kultur, mýtů, zákonů a atd.

Jednoduše se našel člověk (Mojžíš), který měl potřebu napsat historii Izraelců. K tomu vymyslel autoritu Boha JHVH, aby ho stádo poslouchalo - tak to zakamufloval i s Desaterem - pravidly/zákonem, který už dávno existoval - pobral to ze zákoníku z míst, kde pobývali jako otroci v zajetí - Egypt, Babylon a pod. - Izraeliti byli většinu času své existence pod nadvládou někoho jiného - pisatelé měli odkud čerpat.

Na to dokonce existuje taková ta "magická" teorie, podle níž byl Mojžíš v Egyptě veleknězem Osíridova chrámu, takže znal egyptské tajné (okultní, esoterní) učení a ovládal tedy i magii, jejíž ovládání egyptskými kněžími je ztvárněno i v SZ (proměnění hole v hada). Pak si vybral jeden semitský kmen, kterého díky svým prvotřídním magickým schopnostem pomohl vyvést z otroctví, a na základě své znalosti "skrytých věcí" mu vytvořil náboženství. V souvislosti s tím jsou interpretována Hospodinova slova adresovaná Izraelskému lidu "vyjdete z Egypta a vezmete si s sebou jeho majetek" tak, že tím majetkem je tu míněno ono tajné učení - to měl Mojžíš předat Áronovi a ten potom ustanovit kněžskou kastu, Levity, v níž se předávalo mezi vyvolenými dál, a jehož pozůstatkem by měla být Kabala.

Asi to bylo takto.

Mojžíš měl trápení se svým rozhádaným, neukázněným a vzpurným národem a rozhodl, že je opustí. Proto zdrhl na kopec Oreb a tam zoufalstvím brečel, protože už nevěděl jak dál. Jak tam takhle seděl, fňukal a zaslzenými očmi nic pořádně neviděl, tak si nevšiml, že ho následoval jeho jediný přítel a že se skrývá v suchých křovinách. Ten se tam vrtěl, nevěda co si má počít, až omylem křísnul křesadlem a zapálil jeden keř.
Mojžíš zaslechl jemný praskot větviček, zvedl hlavu a čumí zaslzenýma očma na hořící keř a v čoudu se rýsující figuru. Myslel si totiž, že je na kopci sám, dostal strach z lupičů. Z leknutí zvolal ustrašeným hláskem "kdo jsi?". No a z čoudu se ozvalo hromové "jsem, který jsem". Mojžíš v panice prchal s kopce ke svému národu aby se v davu ukryl. Národ se Mojžíše ptal kde se tu bere a proč se mu strachy klepou kolena, načeš z něj vylezlo, že se leknul a zpanikařil z toho, že na kopci na něj promluvila rozmazaná figura v hořícím keři tvrdící "jsem, který jsem". Národ se Mojžíšovi smál, ale mezitím dorazil do tábora Mojžíšův přítel a vida, že by národ nakopal Mojžíšovi zadek, tak zvolal mocným hlasem "Mojžíšovi se zjevil bůh - jsem, který jsem". Mojžíš vida, že se situace obrátila promluvil, řka "to tele, které jsi, můj vyvolený národe, ukradl neznámému pastevci si smíme ponechat a grilované zbaštit. Národ vzal tancujíce radostí Mojžíše na svá ramena a jak telecí řízky na grilu dostávaly zlatavou barvu, volal "zlatý Mojžíš, zlaté tele, zlatý bůh".

Upozorňuji, že tohle je přesný a pravdivý, i když ne kanonizovaný, popis oné události z knihy Exodus. Vyprávěla ho jedna paní z Mojžíšova národa.

Budhismus nemá s Křesťanstvím nic společného je to filozofickoate­istický sistém.
Nikdy se mu nepodařilo a nepodaří dojít dokonalostí vlastním přičiněním a meditováním o sobě.

Přijmeme zodpovědnost za vlastní život
Jeden ze základních stavebních kamenů buddhismu je učení o příčině a následku, neboli karmě. Karma znamená, že cokoli co prožíváme – vnitřní pocity i vnější svět – je odrazem naší vlastní mysli. Jevy nejsou náhoda nebo vůle nějakého boha, ale výsledek našich předchozích myšlenek, slov a činů. Za všechno dobré i špatné, čemu v životě čelíme, si můžeme sami. V dlouhodobém horizontu tedy nemůžeme nikoho obviňovat za to, že se nám nedaří nebo že nemáme štěstí. Tento pohled ale také přináší svobodu, protože chápeme, že nejsme otroky nějakého pevně daného osudu, ale že své štěstí máme plně ve svých rukou.

Jsme schopní se k životu postavit tímto způsobem? Jestli ano, buddhismus může být pro nás.

Nabydeme vnitřní klid
Spousta aspektů buddhistických meditací pracuje na tom, aby se naše mysl uklidnila a přestala neustále výřit myšlenkami a pocity. Naše mysl je jako sklenice s kalnou vodou. Pokud meditujeme a necháme ji ustálit, kal se postupně usadí a my nejenže dosáhneme vnitřního klidu, ale také jasně uvidíme, kdo jsme. Vnitřní klid je důležitým předpokladem pro dlouhodobý rozvoj a v praxe buddhismu je jedním z vedlejších, ale vítaných výsledků.

Smysl života bude pochopitelnější
Všichni z nás si neseme určité množství negativní karmy a ta nám brání prožívat svět vždy jako zářivý a plný smyslu. Mladí buddhisté se často ze začátku nadchnou pro novou a zajímavou věc, s planoucíma očima chodí mezi kamarády a smysl života vidí v přesvědčování ostatních, že buddhismus je to nejdůležitější ve všech světech. S léty praxe se ale pročistí naše návykové vzorce, mysl se naplní dobrými dojmy a ten plížívý pocit nedostatku zažíváme méně a méně. Postupně přestáváme tak toužit po dosahování výsledků a budeme moci více spočívat v přítomném okamžiku, protože to každodenní teď a tady začne být opravdu příjemný prostor k bytí. Budeme mít vnitřně všeho dost a naše dříve neukojitelné potřeby a touhy nás přestanou vláčet světem sem a tam. V této fázi začneme přirozeně chápat, co je nejhlubším smyslem našich životů – totiž z úrovně takového nadbytku spontánně a nenuceně pomáhat ostatním, kteří nadbytek nemají. Provázet je těžkostmi, sdílet s nimi radosti a rozdávat lásku, která neočekává nic nazpět. Mít rádi sami sebe a svět takový, jaký je a vidět potenciál v jakékoli situaci, v jakékoli bytosti. Moudře, nesentimentálně, efektivně a laskavě dělat všechno možné i nemožné proto, aby co největší množství bytostí našlo co možná největší množství trvalého štěstí.

Prožít takovýhle život je obrovský a naplňující dárek. Nějakou dobu bude trvat, než se nám podaří vyhnat naše vlastní karmické kostlivce ze skříně, než se dokážeme opravdu uvolnit, být autentičtí a užiteční ostatním. Ale jakmile se nám to povede, pochopíme, že všechno to naše úsilí stálo za to.

Staneme se neohroženými
Když se řekne neohroženost, většina z nás si představí sebevědomí nabyté buď světskou mocí nebo třeba velkou fyzickou silou. S praxí buddhismu rozvineme vnitřní neohroženost, nezávislou na jakýchkoli vnějších situacích nebo podmínkách.

Přibližme si ji na příkladu: představme si, že sedíme všichni v kině, kde se pokročilou 3D technologií promítá náš vlastní život. Někdy je film dobrodružný a my jsme vzrušení, při tragédiích jsme zdrcení a při komediích se popadáme za břicha tak, že skoro padáme ze sedaček. Naše karma nám zabarvuje náš film buď na černo nebo růžovo a my nemáme žádný odstup – lupič mířící na nás pistolí nám nedává jinou šanci než se bát. Jsme tak chycení všemi obrazy na plátně, že se nedokážeme uvolnit, otočit nebo cokoli jiného.

Teď si představme, že se najednou budeme schopní otočit a uvidíme, že jsme v kině. V jednom okamžiku pochopíme, že vše, co vnímáme, vypadá sice velmi reálně, ale ve skutečnosti je to jenom 3D projekce. Jaká bude pak naše reakce, pokud dokážeme udržet takovýhle prožitek v situaci, kdy se na plátně objeví obrovský, naprosto reálně vypadající tigr? Sice se nám zježí chlupy na rukou, nejspíč vykulíme oči, ale v hloubi srdce si budeme říkat: „Wow, to je neuvěřitelné, to vypadá úplně reálně, to je úžasné, jak zajímavé!“ Jakýkoli vnitřní pocit, jakákoli vnější situace s tímto pochopením vypadá jako plná potenciálu a energie.

Je asi zřejmé, že výsledky se nedostaví samy a že za nimi je spousta vnitřní odvahy, odhodlání a poctivé práce sama na sobě. Nicméně jak říkal Buddha, potenciál stát se osvícený mají naprosto všichni.

Zase generalizující hlášky jako v nějaké náboženské ideologii.

Za všechno dobré i špatné, čemu v životě čelíme, si můžeme sami.
Ale, ale. Takže dítě narozené s nějakým postižením, ať tělesným, tak mentálním může samo? Jiné dítě si může samo za to, že se narodilo miliardáři, králi? Motocyklista si sám
může za to, že je sražen a zmrzačen ožralým řidičem auta? Pasažéři malayského letadla si mohou sami za to. že je zavraždil nějaký vodkou zlitý rusácký barbar?

Ne ne mnichale, každé individuum je součástí svého životního prostředí a přírodních jevů, které je formují a ovlivňují. Individuum vybavené intelektem, znalostmi a zkušenostmi může pouze snížit riziko toho "špatného", nebo navýšit možnost dosažení toho "dobrého". Tohle není fatalismus, tohle je realita.
Je na nás, na našem intelektu, na naší šikovnosti a vědomostech zvládnout životní slalom ve spokojenosti s veselou myslí a optimismem pokud možno bez úhony.

Po veselé mysli přichází opět smutek vše co píšeš je iluzí vytvořené okolím,toto je fakt, který člověk musí vnímat do vnitřku sebe a pracovat na tom . Teď se směju jsem optimisticky naladěn, přijde situace kdy vše může být jinak.Tedy po štěstí, přichází opět smutek ,kdy zase přichází štěstí.Tedy stav mysli, který učí buddhismus korigovat a zmírnit,tedy sledovat sebe a učit se.

Budhisti jsou egoistu sleduji jen sebe a svoje výsledky serou na svět

Bohužel to je tvá zkušenost né má.A já ti to neberu tvůj stav mysli.

jonatan ty jsi proti Budhistum ?? Muzu znat duvod?

Budhismus říká že je svět skaženej a jediné dobré je se od tohoto světa odpoutat.
Což je egoistický postoj: "Svět mě nezajímá zajímám se jen o vlastni odpoutání od světa."
Jak Budhisté a od nich čerpajícím Hitler i ateisté mají vrcholem a míru všeho Člověka.
Budhisti mají smůlu nikdy se nedostanou s tím svým ateizmem dál než pouhý výcvik vůle a mysli. Jako sport bych to bral, ale více bych od toho nečekal.
Ta jejich filozofie je jen omáčka k tomu cvičení, bez které bych se obešel, protože člověka nezdokonalí.

Ale to Ježíš tak učí že není ze světa.

Stejně jako tvá mysl je kapkou oceánu a když si bude kapka myslet že je oceánem,nikdy oceánem nebude, dokud se s ním nespojí.

To říká křesťanství a ne Budhismus!
Viz "Satan je pánem tohoto světa" nebo "kdo je přítelem tohoto světa, ten je nepřítelem Boží".
To křesťanství se odpoutává od světa.
Budhismus je rozhodně racionálnější a přesvědčivější/u­věřitelnější než křesťanství (či obecně teismus).
Je také historicky nejmírumilovnějším náboženstvím.

Ano je ,ale také nepochopen jako slova Ježíše a Gautamy a vedli se také v něm války.

Seš si jistej, že to je budhismus? .-)))))))))
a ne křesťanství? .-))))No vidíš, a my ateisté se obejdeme bez tvého Vodníka, protože člověka nezdokonalí, jen zničí, vystraší, zotročí, navede k násilí ap. :-))))

Copak ty nevíš, že žádné výsledky se nedostaví, když budou srát na svět? Nic tě ještě křesťanství nenaučilo?

Proto považuji Budhismus zde na západě jako módní vlnu, ale celkově Budhismus má na lidstvo
negativní dopad,
podívejte se na filmy o Indii.
Všude odpadky krávy serou do banánů.
Manuální práce jako za krále klacka.
Lidi se tam čváchají v kyselinách a prachu.
Lidi tam žiji u silnice v boudách ze starých plechových sudů.
Děckám tam zpřerážejí ruce a nohy aby žebrali od západních turistů jako mrzáci.
To je ten Budhismus

Jonáši pleteš si to trochu v Indii je hinduismus ve větší míře zastoupen a i to hovno krávy má smysl pro život,jak tvé nerozvážné myšlení zakalené, přijď až budeš oceán a poznáš co je Bůh.

Krávy jsou v Indii posvátné právě kvůli tomu hovno.
Po vysušení se tam s ním topí.
Jsou tam na to (sběr a sušení) i "živnosti)

Vím i Dušek známá věta:Pane učiteli hoří hovno?Ano třeba velbloudí.

Negativní dopad na lidstvo mají teistické náboženství, když už. Oni mají na svém kontě statisíce mrtvých "nevěřících" a "odpůrců Boha".
Ne to je hinduismus. Budhismus je všude okolo, jenom ne v Indii.

opatrně s odsuzováním kdo je a kdo není násilný.
Dobře je to popsáno zde
https://info.dingir.cz/2019/01/nabozenstvi-nasilna-a-mirumilovna/

nelze to jen tak dělit. Určitě jsou agresivní oblasti naší země, kde vyhrává ten silnější, kde jsou třeba ženy uzurpované a k tomu se třeba využije i náboženství a dokazuje se z něj že to tak je správně a že to tak musí být. Ale to je jen nástroj, který podporuje tradici daného místa. Na jiném místě, stejné náboženství, může působit úplně jinak.

Násilný může být kdokoli, o tom řeč není.

Neměli bychom lehkomyslně odsuzovat národ, kulturu a ideologii za zločiny páchané jednotlivci, či mafiózními organizacemi. Si myslím.
Indie je jeden z takových případů. Denně jsou tam znásilňovány ženy ve velkém a nežádoucí manželky jsou zabíjeny tím nejkrutějším způsobem, otravou jídlem, zapálením, politím kyselinou, nebo louhem, jedovatým hadem a pod.

Je to obrovská země, jsou tam místa zaostalá až primitivní, jsou tam také místa spirituální kde k násilí nedochází. Tedy nikdy jsem tam nebyla :-)) ale určitě něco tento národ spojuje, jinak by hospodářství a infrastruktura nemohly fungovat.

Zaujalo mě rozložení náboženství v Indii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD_v_Indii

hlavní podíl má Hinduismus, ale vysoký podíl má zde i Islám

Ano a Budhismus, coby mírumilovná ideologie, má jen 0,7% podíl v obyvatelstvu. Není prostě moc atraktivní.

Připomnělo mi to křesťanskou sektu kvakerů (Quäker) a pokud vím, ani SJ nesmí vzít do ruky zbraň.

Dnešní Indie je umělý útvar. Relikt anglické kolonie. Indie má spoustu národů a tedy i spoustu kultur a jazyků. Mírumilovné to tam nebylo nikdy, jak před kolonizací Angličany, tak po ní. Indie si leží s Pakistánem ohledně Kašmíru "ve vlasech" dodnes. Hinduisté a Muslimové se smrtelně nenávidí a z toho propukají neustále lokální třenice, čistky, tedy i vraždy.
Jeden Ind mi vyprávěl, že na jejich bankovkách je napsána hodnota bankovky ve dvacítce indických jazyků.

Ano na severu v horách mnoho soch bohů indických muslimi zničeno

Na začátku na řece Ganze je nádherně v horách

Seš si jistej, že to je budhismus? .-)))))))))
a ne křesťanství? .-))))

Pro křesťany a hlavně katolíky na této diskusi je příznačná zásadní neznalost historie. Zejména období starověku a středověku je v jejich podání velmi tristní. Snadno pak uvěří každému mýtu a legendám a skutečná realita jim uniká.

ty tvje úvahy plati pro tebe