Takže Kristus zaplatil výkupné svému otci svým životem, který zase
ihned dostal zpátky. Vrcholná oběť…
A otec? No ten to plánoval už od začátku. Stvořil svět tak, aby
musel obětovat svého syna, protože jinak by
nemohl lidem odpustit, že používají kritické myšlení,
které jim nadělil. Nevypnout kritické myšlení při posuzování
křesťanského narativu je totiž ten jediný dostatečně těžký hřích,
aby ho bůh nemohl nikdy odpustit, i kdyby sebevíce chtěl,
přestože mu to drásá srdce. Ale protože to dopředu plánoval, evidentně
si syna pořizoval za tímto účelem. Další vrcholná oběť a akt
lásky…
Celé je to ohromně logické, zvlášť při donekonečna omílané všemohoucnosti boha, který sám jediný určuje, co musí, a všechno ostatní (a vlastně i určení toho „musení“) je na jeho libovůli…
Sorry, ale to i cimrmanologie je konzistentnějším učením!