,
Nevěří jim ani děti, když jim jsou
vyprávěny.
Zajisté, ale až potom, když vypravěč, starší dítě, nebo dospělec
dítěti vysvětlí, že je to jen pohádka a že sedmihlavé saně ve
skutečnosti neexistují. A tak se dítě postupně dozví, že neexistují ani
vodníci topící lidi, ani polednice, ani perníková chaloupka s kanibalkou
žeroucí děti ...
No a když dítěti začne fungovat rozum, tak se dozví a pochopí, že blesky za bouřky jsou výboji elektrických nábojů v mracích, že duha je lomem slunečního světla v kapkách deště ...
No a to probudí v hlavince dítěte kritické myšlení, kterým posuzuje i
to "co říkala jedna paní druhé paní", nebo texty v
fantasticko-dobrodružných povídkách od Gulivera na cestách po bible.
Mimochodem ten román nepsal Jonathan Swift pro děti, ale pro dospělé.
