Ježibaba vychází ze starých pohanských bohyní, které měly různé
aspekty. Některé z těchto bohyní byly spojeny s plodností, přírodou, ale
také se smrtí a podsvětím. Například ve slovanské mytologii existovaly
ženské bytosti jako Mokoš, bohyně plodnosti a ochránkyně žen, nebo
Morana, bohyně zimy a smrti. Postava ježibaby mohla převzít některé
aspekty těchto temnějších bohyní, které byly v lidové představivosti
postupně transformovány do děsivé, staré a moudré čarodějnice.
S nástupem křesťanství byly staré pohanské zvyky a rituály často
považovány za pohanské a nebezpečné. Starší ženy, které měly znalosti
o bylinách, léčitelství nebo prováděly staré rituály, byly často
vnímány jako čarodějnice. Tento pohled se odrazil i v postavě ježibaby.
Staré ženy s nadpřirozenými schopnostmi byly v lidových pověstech
vykreslovány jako hrozivé bytosti, které mohou škodit, krást děti nebo
způsobovat neštěstí. Ježibaba se tedy stala jedním z archetypů
takovýchto žen.