Tak to zkusím takhle:
Neexistuje nic, co by svou existencí vedlo racionálně, logicky a kriticky
uvažující mysl k závěru o nutnosti existence jakéhokoliv
boha nebo jiného nadpřirozena. Nebo dokonce nějakého „světa mimo
přírodní zákony“. Možnost jeho existence vyloučit
samozřejmě neumíme (jako to neumíme ani u vodníka), ale jediné, co na ni
ukazuje, je víra. Abys měl za to, že bůh existuje, potřebuješ víru,
protože ta jediná k němu ukazuje. Abys měl za to, že neexistuje, stačí ti
vědět, že kromě víry na něj neukazuje nic, a tedy nemít tu
víru. Takže mít opačnou víru není potřeba.
V tom spočívá rozdíl mezi nevírou v existenci boha, která je nám vlastní, a vírou v jeho neexistenci, kterou nám tu pořád dokola slabomyslně cpeš, úplně stejně jako Kroky nevztah k božce, co není osobou.