,
„… teorie jako evoluce, kosmologie a další, vyžadují neustále přehodnocování.“
No právě! Je v nich totiž, na rozdíl od víry, co přehodnocovat. Fakta,
na kterých stojí, jsou jednak zpětně ověřitelná, a jednak umožňují,
pomocí na nich postavených teorií, predikci výsledných dat, pokud známe ta
výchozí. Jestliže zpětné ověření nebo predikce dopadne jinak, než jak
podle teorie čekáme (a víme, že za to nemůžou špatně nabraná data), je
třeba teorii přehodnotit. Platí ty teorie, které nejsou v rozporu se
známými fakty, a jejichž predikce se dobře shodují se skutečnými
výsledky. Predikce přitom nemusejí být jen do budoucna (včetně
experimentů) – můžu vzít data sto let stará a podívat se, jaký byl
před padesáti lety výsledek.
Tohle je ale velké plus těchto teorií, že tuto možnost
nabízejí. Jinými slovy, že stojí na přehodnotitelných datech. Na rozdíl
o víry, stojící na dogmatech, kterým se prostě věří a přehodnotit
nejdou. To je to zásadní – ne že by jejich přehodnocování ukazovalo na
jejich platnost, ono prostě není, jak je přehodnotit, protože nenabízejí
žádná přehodnotitelná fakta, na kterých by stála. Prostě se jim věří
a tečka.
A přesně tohle je společná vlastnost příběhů z Bible a pohádek:
Principiální neověřitelnost. Proto řadíme Bibli i ostatní pohádky do
stejné kategorie. Je to prostě věř, nebo nevěř – ověřit
nemůžeš.
2
1
