Ano, v tom je rozdíl.
Věřící chápou, že se vědecké poznání vyvíjí, a nepovažují
vědecké teorie za neměnné a definitivní, a nejsou z vědy nervózní.
Nevěřící naproti tomu hodnotí víru podle stavu ve středověku. Jenže i
biblické poznání se vyvíjí.
Ano, v tom je rozdíl.
Věřící chápou, že se vědecké poznání vyvíjí, a nepovažují
vědecké teorie za neměnné a definitivní, a nejsou z vědy nervózní.
Nevěřící naproti tomu hodnotí víru podle stavu ve středověku. Jenže i
biblické poznání se vyvíjí.
To je samozřejmé, že vůdcové náboženských spolků nemohou popírat ověřené vědecké poznatky. Ale je také jasné, že někteří soudruzi a soudružky takových spolků nemusí považovat názory svých vůdců za definitivní a dokázané.
Biblické poznání nemůže překročit svá dogmata. Vždycky bude vycházet z předpokladu, že bůh existuje. Na druhou stranu, věda z žádného předpokladu boží neexistence nevychází, vědě je to totiž jedno. A dosud nenarazila na nic, co by ukazovalo na jeho existenci.
V čem se stav víry od středověku tak změnil? Pořád je to jen víra, pořád se nabalují další úpravy, aby nebyla tak okatě v rozporu s fakty. Akorát byla v civilizovaných společnostech vykázána tam, kam patří.
???
Cože? .-))))
Věřící se vědy ve skutečnosti bojí :-))) Primárně okamžiku, kdy ateisatá dokáží mezidruhovou evoluci, vznik života bez Boha, nebo dokonce Boha (a nikdo jiný Boha nedokáže, než ateista .-)))
Víra se vyvíjí v podstatě právě en pod tlakem vědy.