,
myslím že Vizitor měl na mysli něco jiného. Ve všech vědách, ve fyzice, matematice, biologii je postaven věřící před stejný úkol jako každý jiný. Dát hypotézu a testovat ji... to je kritické myšlení. Tady je postup přece stejný nezávisle na tom zda věřící nebo ne. každý výzkum má stejná pravidla. Věřící má ale navíc určitou podporu v tom, že jeho život má ještě další rozměr a t duchovní rozměr. Dává mu smysl.
Někdo bere život jako samozřejmý, prostě tady je a šmytec. Někdo nad tím přemýšlí. Jaký smysl má to že jsem tady. Jak je možné že jsem. Jak je možné že plyne čas, že si pamatuji, že vnímám... etc. Tedy nemyslím tím rozbor mozku, ale existenciální otázky po smyslu existence čehokoliv, o smyslu existence pozorovatele... o tom co je sebereflexe, proč is uvěodmuji vlastní existenci, že jsem...
A znovu mohu je zopakovat, že vím moc dobře že většina lidé se neptá proč jsme. Protože to berou jako normální. samozřejmé. já nikoliv. vím že je to zázrak a každý den je pro mě zázračný. a těším se z něj. i když je třeba těžký.
1
