,
To ale nikdo nerozporuje.
Já psal o bodu zlomu, kdy věřící dojde ve své teorii, třeba fysikální,
biologické, do místa, od kterého mu bude vycházet, že Bůh nemusí
existovat. a to už dotyčný nebude moci překročit, tenhle rubikon,a bude
muset začít myslet nekriticky a upřednostňovat boha
Nad tím, kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme přímo či nepřímo přemýšlí každý člověk. Podobnost s trojčlenkou - plno lidí už pořádně neví, co to je, a přesto ji každý skoro den co den používá. Takže třeba rozumování nad tím, jestli vůbec, př. kolik, s kým, dětí, kde bydlet, jak vychovávat ap. - to vše jsou nepřímé projevy uvedeného. možná člověk nepřemýšlí den co den nad hodnotou lidského života, ale vyjma psychopatů rozhodně když někoho zabije nebo někdo zabije někoho blízkého ap. Jen to třeba nedělají tak filosoficky jako ty, ale myslím si, že jejich závěry jsou stejně hodnotné jako ty tvé.
nejvíce se z každého dne těší lidé, kteří mají nějaké existenciální problémy. je to logické.
1
