OK, beru.
Já mám určitý střelecký humor, který vypadá jako urážka,ale můj humor jen střílí a občas postřelí i mě.Miluji humor, který i že mě udělá vtip,mohou se zasmát i ti na které je humor mířený.
Moje pochvala druhým je tak upřímná že když někoho pochvalim aniž si to uvědomím i urazim,uvedu příklad: nedávno své přítelkyni jsem chtěl pochválit že jí to sluší.No co jsem řekl:Ty šaty ti sluší,jen by jsi do nich mohla trochu zhubnout. No a bylo to drama.Pul dne jsem ju naháněl.
No asi takto chtěl pochválit,jen mám dar být upřímný a co na srdci to na jazyku, naštěstí si zvykla a ví že u mě se to musí brát že nevím že urazim,bere to jako strop mé pochvali,ale učím se být zdrženlivý a chválit bez toho aby vystřelil ten šíp moc rychle.
můj muž mě taky tak chválí... třeba "a to je všecko moje" a zálibně popleskává můj zadek.