První zmínky o společenském rozdělení v Indii nacházíme ve védských
textech, zejména v Rigvédě, která je nejstarším hinduistickým textem a
pochází přibližně z období 1500–1200 př. n. l. Védy zmiňují čtyři
hlavní společenské skupiny, nazývané varny:
Brahmáni (kněží a učenci),
Kšatrijové (válečníci a vládci),
Vajšjové (obchodníci a zemědělci),
Šúdrové (dělníci a služebníci).
Hinduismus učí o reinkarnaci a karmě, což znamená, že člověk se rodí do
určité kasty na základě svých skutků z předchozích životů. Tento
princip karmy hrál významnou roli v tom, jak lidé vnímali svou kastovní
příslušnost – ti, kdo byli ve vyšších kastách, byli považováni za
duchovně čistší než ti ve spodních kastách. Tento náboženský prvek
podpořil přijetí kastovního systému v celé společnosti, protože byl
považován za součást duchovního řádu.
Proto považuji Hinduizmus za největší překážku v rozvoji Indické
společnosti.
Hinduizmus je diskriminační náboženství.