To jako my katolíci? A nejste trochu padlí na hlavu :-)))
Sem včera viděla, to sem ještě neviděla :-).
Asi se to sem moc nehodí..
Se podívej třeba na bratra Jonatana1. Je pro tebe vzorem, nebo jemu podobní, kteří si ani nevyslechnou cizí názor a první, co je je hrubá urážka bez toho, že by takový člověk vůbec konal jak je mu přikazování jeho vírou.
Aha, ptáš se. Když h fakticky vůbec neznám, proč by mi jako měl být vzorem. Jaks na to vůbec přišel? Tobě je vzorem každý ateista?
U ateistů je to stejné, usilují o osvobození se od víry či její úplně rozmetání a myslí, snad doufají, že si tím vylepší svůj život. Proč by to jinak dělali že jo.
Já si myslím, že každý v něco věří. V Boha, v lepší zítřky, ve
štěstí, v evoluci, v kreacionismus, v to, že jednou bude milionářem, v
lásku, v dobro, ve své znalosti a dovednosti, v universum, které nepotřebuje
jméno a nevyžaduje oddanost a poslušnost, ve zdravý rozum, ve své děti,
že zítra vyjde slunce, že skončí coronavirus a bude lépe. Je toho fůra v
co se dá věřit:-)
Pak je tu víra individuální a skupinová, či kolektivní. Každý věřící
má svou individuální víru, která se vždy liší od té skupinové nebo
kolektivní. Proč? Je to logické, určité věci chápeme každý po svém. Je
to jako s knihou a filmem na motivy knihy. Znáš knížku a pak se podíváš
na film a říkáš si, jaký packal to dělal? Je to úplně o něčem jiném.
Takhle to tam není a autor chtěl říci něco jiného.
Bohužel často, individuální věřící neříkají své názory nahlas, aby
se jim někdo kolektivně nesmál a pak jsou tu další, kteří navenek drží
basu a posmívají se spolu s ostatními. Večer, když si sundají masku své
kolektivní víry, nebo ve vypjatých situacích si třeba své chování
uvědomují a pak řeší dilema. To je nejhorší, co může nastat a nikomu to
nepřeji. Proto je lepší neorganizovaná víra, která si sama hledá
vlastní cestu. Taková cesta nesmí ohrožovat ostatní a hlavně musí něco
přinášet tomu, kdo po ní jde.
K poslední větě, to je takové vykličkování z odpovědnosti. Jen aby se člověk nemusel veřejně přiznat kam patří, co je jeho hodnotový systém, snaha se vyhnout otázkám... prostě nějak to bude, ale nikomu do toho není.
Já přílušnost ke konkrétní církvi přirovnávám k manželství. I když není vše ideální a mohu mít k partnerovi výhrady, tím že řeknu ano, veřejně se ke svému znám ať v dobrém nebo ve zlem. Prostě je to i pro ostatní znamení, tohle jsme my a na této straně stojím.
To je právě naopak, nevěřím, že máš jen kolektivní myšlení:-))
Manželství někdy vyjde a někdy ne a pozná se to po letech. Někdy je to na
papíře.
Pak každý má vždy svou individualitu. Ta bych žádnou žádnou skupinu
netahal, tam patříš jen ty sama 
To s tím přece nijak nesouvisí. Hodně jsem cestovala, a vím že v
jiných zemích je jiná tradice a je také jiné náboženství a to vytváří
charakter a tradici dané země.
Již jsem dost stará na to abych pochopila že to co máme zde patří k tomu
nejlepšímu a nejcennějšímu a je třea si to chránit. A patří k tomu i
naše tradice, historické souvislosti a kulturní bohatství. Na vše můžeme
být hrdi. Nestydím se za to že jsem křesťanka, hlasím se k tomu jako k
dědictví naší kultury. Opravdu jsem na to hrdá když mohu někam přijít a
říct, že jsem z České repubiky a že jsem křesťanka.
Křesťanství je především náboženství, jako každé jiné. Máme tady
kulturní památky, různé zvyky, lidové kroje, nářečí, to je pro mě
kulturní dědictví, tradice. Křesťanství nás dějinami provázelo a jak na
tom bylo, jak se chovalo a zda bylo prospěšné pro člověka? To přenechám k
posouzení historikům a individuálnímu úsudku každého jedince. Ať se
rozhodne sám, zda mu může přinést, přineslo něco dobrého a nebo ne.
Nikoho nemůžeš nutit, aby věřil a pokud to uděláš, pak už opouštíš
etické zákony a právě často i postuláty na kterých stojí víra samotná.
To je na tom to krásné, že hlava může souhlasně kývat a přesto mysl si
myslí své.
Klidně můžeš říci, jsem z České republiky, tvá víra s tím nemá nic
společného. V cizině stejně nejvíce slyší na to "jsem z Československa"
a většina cizinců ví i kde bývalá společná vlast leží, mám vlastní
zkušenost
Nikoho k ničemu nenutím, to je to poslední... nemám ráda ani když někdo něco nutí mně.
Tak jsem to nemyslel, myslím to obecně. Vira je pro mě individuální věc a nevysmívám se žádné.
víra je individuální, nemůže být ani jiná pokud ji uznám jako nejhlubší intimitu. Ovšem i jako vyjádření hluboké intimity a osobní spirituaity by měla lidi zbližovat nikoliv odcizovat. V tomhle jsem asi idealistka. Věřím že křesťanství tedy takové to jednoduché katolictví lidi sbližuje.
Se vším souhlasím, krom té polední věty. Ta už je sporná a ať si každý udělá obrázek sám:-)
No právě, já za svůj život toho odzkoušela tolik, že nakonec mi zbylo to kde jsem... nic jiného mě nepřineslo tolik pokoje.
Pokud ti to pomáhá, pak u toho určitě zůstaň. To je to nejlepší, co můžeš v životě udělat.
Matouš 7
14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji
nalézá. 
Mohu říci, že na tomto chatu je to ještě patrnější, myslím ten rozdíl mezi tím, co mnozí hlásají (o jim jejich víra ukládá) a o ve skutečnosti dělají.
Já bych nedokázal žít takový dvojí život, vyrovnat se s tím, to chce odvahu a nebo si vůbec nic nepřipouštět.
Včera jsem měla hezkou myšlenku, proto nemají katolíci a svědci rádi
jméno Boha živých JSEM (Exodus 3/14) protože by museli vyznávat Boha v
sobě a to by neuživilo jejich Aparáty a proto to ani nemají v osnovách
jejich učeních, kam by s takovým docela obyčejným Biblickým učením
přišli :-).
JSEM a bližní své tak jako sebe :-), nijaký Aparát se do toho
nevejde:-).
Po definicích se žádá, aby definovaly. Pokud nejsou odrazem něčeho, co známe, pak si každý jednotlivec vytváří vlastní názor a skupina vlastní definici, takovou, aby jen ta jejich byla správná. K tomu musí mít určité atributy - hlavně přitažlivost, zajímavost, zvláštnost, nové pojetí, složitost v jednoduchosti, nebo jednoduchost ve složitosti, měla by vymezovat, ohraničovat, či vydělovat danou věc. Pokud jde o víru, je to velmi složité. I já mohu říci jsem. Jako vyjádření své existence bez přívlastků, jako hinduistické nebo budhistické ÓM - tedy jedno jest. Také ve významu "jsem, který jsem". Jiný nebudu, či ve smyslu do toho jaký jsem ti nic není:-)
Však o to právě že jde že to může říct každý, jinými slovami vlastní to každý.., o tom je Bible, k tomu se váže Desatero přikázání které se taky začíná slovy: Ja jsem..
Nemyslím si, je to výraz soustředěné povšechnosti:-)
Kdyby bylo jedno, nepotřebovalo by vysvětlovat.
Co je to omyl a kde je pravda? Pak je ještě potřeba se zamyslet, zda je pro tvou víru stěžejní počet bohů, nebo výsledné dílo:-)
Člověk je jeden ale mužem a nebo ženou je a u Boha to bude asi že také tak, jak jinak.
1
