Já si myslím, že každý v něco věří. V Boha, v lepší zítřky, ve
štěstí, v evoluci, v kreacionismus, v to, že jednou bude milionářem, v
lásku, v dobro, ve své znalosti a dovednosti, v universum, které nepotřebuje
jméno a nevyžaduje oddanost a poslušnost, ve zdravý rozum, ve své děti,
že zítra vyjde slunce, že skončí coronavirus a bude lépe. Je toho fůra v
co se dá věřit:-)
Pak je tu víra individuální a skupinová, či kolektivní. Každý věřící
má svou individuální víru, která se vždy liší od té skupinové nebo
kolektivní. Proč? Je to logické, určité věci chápeme každý po svém. Je
to jako s knihou a filmem na motivy knihy. Znáš knížku a pak se podíváš
na film a říkáš si, jaký packal to dělal? Je to úplně o něčem jiném.
Takhle to tam není a autor chtěl říci něco jiného.
Bohužel často, individuální věřící neříkají své názory nahlas, aby
se jim někdo kolektivně nesmál a pak jsou tu další, kteří navenek drží
basu a posmívají se spolu s ostatními. Večer, když si sundají masku své
kolektivní víry, nebo ve vypjatých situacích si třeba své chování
uvědomují a pak řeší dilema. To je nejhorší, co může nastat a nikomu to
nepřeji. Proto je lepší neorganizovaná víra, která si sama hledá
vlastní cestu. Taková cesta nesmí ohrožovat ostatní a hlavně musí něco
přinášet tomu, kdo po ní jde.