Ano, nelze
pochopit vůli Boží! 
Zrůdné náboženské systémy!
Zrůdné otrokářské systémy!
Zrůdné feudální systémy!
Zrůdné kapitalistické systémy!
Zrůdné komunistické systémy!
Zrůdné diktátorské systémy!
A
neobelhávejme se! Jsou tu i zrůdné, údajně "demokratické" systémy, kde
celosvětově vládnou nadnárodní společnosti ovládané několika málo
lidmi! To nedokázalo ani křesťanství! Ani to nedokázal nacismus a
fašismus! To dokázaly peníze - to dokázala ukrutná lidská chtivost... 
Ano, dějí se věci!
A my lidé je neovlivníme!
Co myslíte, plakal maličký Adolf Hitler, když ho křtili?
Mnohé děti při křtu srdceryvně a nešťastně naříkají, to jistě
víte!
Tak co, naříkal stejně tak maličký Adolf Hitler, když ho křtili?
? 
? 
Mnozí lidé určitě ví, že Adolf Hitler měl 1.4.1922 projev v Janově, kde pronesl: "Moje pocity křesťana mne vedou k mému Pánu a Spasiteli, bojovníku proti Židům."
Úžasná
rétorika!
Je sice pravdou, že později se Hitler proti křesťanství tvrdě postavil, "rozkmotřil se" s Římskokatolickou církví, se kterou měl dříve velmi přátelské kontakty, a křesťanství pro něj bylo najednou stejně hrůzné jako neštovice!
Jedno je tedy jisté, Adolf Hitler se narodil a byl vychován jako římský
katolík! Otázkou je, zda právě toto bylo příčinou všech hnusných
zvrhlostí a krutostí, která později učinil, když se snažil podmanit si
celý svět, jako se o to snažili a snaží mnozí nelítostní pokřtění
lidé už stovky let! 
Bible, Druhá Mojžíšova 7:1-7)
Živý Bůh /JHVH/ řekl Mojžíšovi: "Pohleď, ustanovil jsem Tě, abys byl
pro faraóna Bohem, a Áron, Tvůj bratr, bude Tvým prorokem. Ty mu povíš
všechno, co Ti přikážu, a Áron, Tvůj bratr, bude mluvit s faraónem, aby
propustil Izraelce ze své země. Já však zatvrdím faraónovo srdce a
učiním v egyptské zemi mnoho svých znamení a zázraků. Farao vás
neposlechne, ale já vložím na Egypt svou ruku. Vyvedu zástupy svého lidu,
syny Izraele, z egyptské země, ale ji postihnu velkými soudy. Egypťané
poznají, že já jsem Živý Bůh /JHVH/, až vztáhnu svou ruku na Egypt a
vyvedu Izraelce z jejich středu."
Mojžíš a Áron učinili přesně tak, jak jim Živý Bůh /JHVH/ přikázal.
Mojžíšovi bylo osmdesát let a Áronovi osmdesát tři léta, když mluvili s
faraónem.
(Živé Slovo Boží)
Ano, Izrael byl osvobozen jen a jen díky Živému Bohu /díky JHVH/! A i když
byl Mojžíš, z vůle Boží, pro faraona Bohem, kterého se postupně víc a
víc bál, Mojžíš se nikdy skutečným Bohem nestal. Stejně tak i Ježíš!
I když je některými lidmi vnímán jako Bůh, Bohem není a nikdy se ani
Bohem nestane! 
Lidská duše byla stvořena a oživena milujícím Bohem Stvořitelem a
Otcem lidstva! 
Má své srdce, které je zdrojem láskyplné energie pro celou duši, která
dělá člověka člověkem. 
Včerejší den byl asi bolestně a smutně rekordní - s nákazou od viru
COVID-19 zesnulo 131 lidí. 
(Já sice vím, že zesnulí lidé jsou živí, ale mnozí lidé to netuší
a své zesnulé oplakávají...)
Proč si to pokřtění lidé nepřiznají?
Mnozí z nich zneužívali a znásilňovali chlapce a dívky po celém
světě!
Další z nich loupili, mučili, popravovali, zabíjeli a vraždili lidi ve
jménu Ježíše!
A oni o tom většinou mlčí!
Kroutí se jako hadi, když se o jejich odporných zločinech mluví!
A následně dost často lžou, pomlouvají své oběti a snaží se lhát a
lhát!
No nic, takové role od Boha Otce lidstva mají! Jen chci, aby věděli, že
jejich role jsou záporné! 
A navrch
trochu humoru! (Humoru?)
Farář: "Zdálo se mi o židovském ráji: rámus a nepořádek, všude plno
hádajících se lidí."
Rabín: "Mně se zdálo o křesťanském ráji: nádhera a klid, nikde ani
živáčka."
Humor má
mnoho podob!
Kohn s Roubíčkem na návštěvě ve Vatikánu stojí na náměstí svatého
Petra a dívají se kolem.
Před nimi chrám svatého Petra, všude kolem paláce - mramor, obrazy,
sochy...
Jak se tak dívají, přijíždí papež v papamobilu a za ním kolona luxusních limuzín. Livrejovaní šoféři otvírají dveře, vystupují kardinálové, biskupové. Drahá roucha, zlaté berly, prsteny...
"Viděj, pane Kohn," povídá Roubíček. "To je firma! To je sukces! A začínali s jedním oslíkem."
(P.S. sukces = úspěch)
BRUNO FERRERO - TAJEMSTVÍ RÁJE
Jeden statný, sebevědomý, drsný voják navštívil malého mnicha:
"Mnichu," řekl mu, "vysvětli mi, co je to peklo a co ráj!"
Mnich zvedl oči, podíval se na mocného válečníka a odpověděl s
velikým opovržením:
"Tobě mám vysvětlovat, co je to peklo a co je ráj? Tobě bych nemohl
vysvětlit vůbec nic. Jsi špinavý a páchneš, ostří tvé dýky dávno
zrezavělo. Jsi hanbou všech vojáků. Jdi, ať tě nevidím, nemohu tě
snést."
Voják se rozzuřil. Tvář mu vzteky zrudla, začal se chvět a nebyl
schopen vydat hlásku.
Tasil dýku a chystal se mnicha zabít.
"A TO JE PEKLO," zamumlal mnich.
To vojáka zastavilo. Najednou si uvědomil cit a odevzdanost tohoto malého
opomíjeného mnicha.
Vždyť on nabídl vlastní život, jen aby mu ukázal, co je peklo! Pomalu
spustil dýku.
V jeho duši se rozhostil mír a pocit vděčnosti.
"A TO JE RÁJ," zamumlal mnich.
Po dlouhém a hrdinném životě dosáhl věčnosti jeden význačný samuraj. Měl se dostat do ráje. Jenže to byl typ zvědavého člověka, a tak požádal, aby se mohl podívat také do pekla.
Byl vyslyšen a dovedli ho do pekla.
Došli do prostorného sálu. Uprostřed byl prostřený stůl, na něm mísy
plné vybraných pochoutek.
Ale stolovníci, kteří seděli kolem dokola, byli hubení, pobledlí a
vychrtlí.
"Jak je to možné?" ptal se samuraj. "Vždyť mají tolik dobrého jídla před sebou!"
Dostal odpověď:
"To je tak - když sem někdo přijde, dostane dvě tyčinky, které musí
použít k tomu, aby se najedl. Ty tyčinky jsou delší než jeden metr a musí
se uchopit až na konci. Jenom tak je dovoleno dávat jídlo do úst."
Samuraj se zachvěl. Osud těchto ubožáků byl strašný. Ať dělali co dělali, nemohli do úst dostat ani drobeček.
Samuraj už nechtěl vidět nic dalšího a prosil, aby se už vrátili do ráje.
Tady ho čekalo překvapení. Ráj, to byl sál úplně stejný, jaký viděl v pekle.
Uprostřed sálu stál stejný stůl obklopený lidmi, stejná byla i nabídka skvělých jídel.
A nejen to, všichni stolovníci byli vybaveni těmi samými tyčinkami dlouhými přes metr, aby s nimi nabírali jídlo.
Ale přece tu byl jeden rozdíl - tady byli lidé kolem stolu veselí, dobře živení a radostní.
"No, jak je to možné?" ptal se samuraj.
Odpověď zněla: "V pekle se každý snaží nabrat jídlo a strčit ho do vlastních úst, protože tak se všichni chovali celý svůj život. Tady naopak každý nabere jídlo a pak se snaží nakrmit svého souseda."
Ráj a peklo jsou v tvých rukou. Už teď.
Človíčku! Neplakej! Bůh Tě miluje! 
