Přiznám se že vůbec jsem nevěděla o čem mluvíš. Ale dobře.
Poinformovala jsem se a našla toto:
Kde má modlitba za zemřelé své kořeny?
Během pronásledování v prvních staletí někteří křesťané ze slabosti
zapřeli svou víru v Krista, ale později se chtěli vrátit, a tak prosili o
smíření s církví. Těmto lidem bylo uloženo dlouhé pokání a často se
stalo, že mnozí, než ho vykonali, zemřeli.
V této situaci začali pastýři hledat různá řešení, která by
potvrdila, že kajícníci mohou své pokání dokončit i po fyzické smrti,
protože za života chtěli mít účast na životě Kristově. Opírali se tak
o horské kázání: „Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě
k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do
vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do
posledního haléře.“ (Mt 5,25n)
Na základě tohoto místa v Písmu začali otcové uvažovat o tom, že
možnost pokání neexistuje pouze na tomto světě, ale i po smrti, protože
řecké slovo označující žalář (filaké) označovalo také říši
zemřelých.
„Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala
se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť, aby, očištění,
mohli dosáhnout blaženého patření na Boha,“ uvádí katechismus (KKC
1032) a cituje sv. Jana Zlatoústého: „Neváhejme a pojďme na pomoc těm,
kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby.“
Píše se o modlitbě za zemřelé v Bibli?
Ve Starém zákoně je známý příběh Judy Makabejského, který u padlých
spolubojovníků našel sošky bůžků, které Zákon židům zakazuje. V tom
viděli příčinu, proč bojovníci padli. „Ale potom prosili a modlili se,
aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn... Nato uspořádal ve vojsku
sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti
za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil
na vzkříšení. Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by
zbytečné a marné modlit se za mrtvé. On však byl přesvědčen, že těm,
kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je
vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za
mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.“ (2 Mak 12,42-46).