Chci doplnit, to co jsem psala o samospravedlnosti tím nejpodstatnějším.
Spasení v Kristu vylučuje ve své podstatě samospravedlnost.
Jestliže mně Kristus očistí, sejme mi hříchy zadarmo, z milosti, bez mých skutků, pak mně Bůh přijímá, dá mi narodit se z Boha, naplní mně svým Duchem vše pořád zadarmo z milosti,....se nemám čím chlubit !
Písmo to popisuje takto:
8Milostí tedy jste spaseni skrze víru.
9Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se
nikdo nemůže chlubit.
Nejen do smrti, ale navěky si budu pamatovat, že jsem byla přijatá, = spasená, jen zásluhou Krista, že se nechal přibít s našimi hříchy !
Ale i další vedení Bohem, svoji proměnu, poznávání Písma je stále určeno úvodním obdarováním a dalším vedením Duchem.
Takže pořád není, co by byla naše zásluha !
Pouze odměna, na závěr bude podle naší věrnosti a míry našich skutků. Ale ne odměna spasení, ale může být třeba...…."Hvězdou jitřní....."
Takže naše láska a poslušnost vůči Bohu není určená tím, jestli budeme spaseni, čili zištným chováním, naopak je zase vyloučené činem Ježíše Krista.
Ovšem i my můžeme nějakým způsobem přerůst do drobné samospravedlnosti. Třeba návratem pod zákon. A taky můžeme odpadnout, kdybychom svévolně hřešili.