Vcerejsi vecerni polarni zare byla přenadherna ale matka prirody nam tim neco chce řict
Kůra. To mi připomnělo, že jsem dnes v lese viděl vzrostlou břízu napadenou kůrovcem! Netušil jsem, že kůrovec napadá i břízy!
Bolí mě to, Tatínku můj milovaný, že tu asi není ani jediný človíček, který by v Tobě skutečně viděl svého vlastního milovaného Tatínka a svou ŽIVOU LÁSKU a dokazoval to nejen slovy - LHANÍ A PŘETVÁŘKA TU BUJÍ - ale i celým svým životem! Neznají Tě, Bože a Pane můj, znají pouze sami sebe a to ještě pod falešným úhlem pohledu plným samolibosti a pýchy. Vím, děje se Tvá vůle! A Tvá vůle je moudrá a nadčasově láskyplná! Ano! Já jsem prostě lump! Jak mohou být oni z mého pohledu jiní!?
Omlouvám se Ti, Tatínku můj milovaný!
Omlouvám se Vám, bratři a sestry!
(Půjdu raději ven na procházku...)
Říká se, že nikdo z nás není neomylný!
A je to pravda! Navíc!!! Když Bůh člověku jeho omyly zjeví, šokuje ho to!
Tatínku! Moc a moc se Ti omlouvám...
Nebude to pro mne snadné, nikoho nesoudit, budu-li přesvědčen, o správnosti svého soudu!
ANO, NEBUDE TO PRO MNE SNADNÉ - Otče, smiluj se i nade mnou! Děkuji Ti!
I když půjdeš stále rovně, dojdeš dost často tam, odkud jsi vyšel, Človíčku!