Vcerejsi vecerni polarni zare byla přenadherna ale matka prirody nam tim
neco chce řict 
Kůra. To mi připomnělo, že jsem dnes v lese viděl vzrostlou břízu
napadenou kůrovcem! Netušil jsem, že kůrovec napadá i břízy! 
Bolí mě to, Tatínku můj milovaný, že
tu asi není ani jediný človíček, který by v Tobě skutečně viděl svého
vlastního milovaného Tatínka a svou ŽIVOU LÁSKU a dokazoval to nejen slovy
- LHANÍ A PŘETVÁŘKA TU BUJÍ - ale i celým svým životem! Neznají Tě,
Bože a Pane můj, znají pouze sami sebe a to ještě pod falešným úhlem
pohledu plným samolibosti a pýchy. Vím, děje se Tvá vůle! A Tvá vůle je
moudrá a nadčasově láskyplná!
Ano! Já jsem prostě lump! Jak mohou být
oni z mého pohledu jiní!? 
Omlouvám se Ti, Tatínku můj milovaný!

Omlouvám se Vám, bratři a sestry! 
(Půjdu raději ven na procházku...)

Říká se, že nikdo z nás není
neomylný! 
A je to pravda! Navíc!!! Když Bůh
člověku jeho omyly zjeví, šokuje ho to! 
Tatínku! Moc a moc se Ti omlouvám...

Nebude to pro mne snadné, nikoho nesoudit,
budu-li přesvědčen, o správnosti svého soudu! 
ANO, NEBUDE TO PRO MNE SNADNÉ - Otče,
smiluj se i nade mnou! Děkuji Ti!

I když půjdeš stále rovně, dojdeš dost často tam,
odkud jsi vyšel, Človíčku! 