Rozcestník >> Náboženství >> ❤️ Život v Lásce Boží ❤️

Informace

Název: ❤️ Život v Lásce Boží ❤️
Kategorie: Náboženství
Založil: -
Správci: desk , kroky
Založeno: 02.08.2022 20:46
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 2923942x
Příspěvků:
52855

Toto téma sledují (6):


Předmět diskuze: ❤️ Život v Lásce Boží ❤️ - Bůh a jeho děti, i ti druzí
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

| Předmět:
01.05.23 08:21:22 | #28891

Mnichal to napsal spravne *3438*



| Předmět: RE:
01.05.23 08:59:57 | #28905 (1)

Napsal to líbivě, ale beze stopy lásky k Bohu... *3456*



| Předmět: RE: RE:
01.05.23 10:33:43 | #28932 (2)

Vedla mě ruka Boží


 #28905 

| Předmět: RE: RE: RE:
01.05.23 13:56:18 | #28975 (3)

To v každém případě!

Bůh nás totiž varuje: "Pozor na ty "buddhistické" bludy!" *6578*



| Předmět: RE: RE: RE: RE:
01.05.23 14:12:25 | #28982 (4)

Vše není tak jak vypadá


 #28975 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE:
01.05.23 17:46:14 | #29003 (5)

Ale kdo spoléhá na Živého Boha, našeho milujícího Otce, nemusí se přeludů obávat! *7710*



| Předmět:
01.05.23 08:20:10 | #28890

Mnichal. Nedovolte nikomu, aby vám vzal váš klid,
ani se nespoléhejte na nikoho, aby vás učinil šťastným. Tyto pocity jsou ve vašem nitru." -
Buddha Davam ti sve kralovske slovo



| Předmět:
01.05.23 06:31:47 | #28889

„Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť stopen v jezera klín;
však hlouběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého.
Msta v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně zemře. – Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! –
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanu světa, měj kletbu mou!“

Obrátí se. – Utichl hlas –
Po skále slezl za krátký čas,
při skále člůn svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi horami po vodě zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“

Je pozdní večer první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“


1  


| Předmět:
01.05.23 02:22:03 | #28884

Jednoho dne se malá holčička zeptala svého moudrého dědečka: ,,Dědo, řekni mi, co je nejsilnejší na světě?"
Děda odpověděl: ,,Víš, vnučko moje, na světě
je 8 silných věcí."
,,Železo je silné, ale změkne v ohni."
,,Oheň je silný, ale uhasí ho voda."
,,Voda je silná, ale odpaří se do oblak."
,,Mraky jsou silné, ale rozfouká je vítr."
,,Vítr je silný, ale zastaví ho hory."
,,Hory jsou silné, ale zdolá je člověk."
,,Člověk je silný, ale zdolá ho smrt."
,,Takže nejsilnější je smrt," vykřikne holčička.
,,Ne, smrt není nejsilnější" odpoví děda.
,,Láska totiž překoná i smrt.".❤️



| Předmět: RE:
01.05.23 08:47:17 | #28897 (1)

Bůh je silnější než láska, bratře, a celé lidstvo se o tom už brzy přesvědčí!

LÁSKA JE DÍLO BOŽÍ, to ano, LÁSKA JE DAR PRO LIDSTVO, to nepopírám, ALE BŮH PANUJE I NAD LÁSKOU. Amen.

  • *33792*



| Předmět:
01.05.23 02:09:23 | #28881

„Když mi bylo pět let, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, čím chci být, až vyrostu. Napsal jsem ´šťastný‘. Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu...“ - John Lennon



| Předmět: RE:
01.05.23 08:49:08 | #28898 (1)

A co Bůh, bratře, proč se vyhýbáte přiznání, že bez Živého Boha by lidstvo neexistovalo!? *3456*



| Předmět: RE: RE:
01.05.23 10:32:40 | #28931 (2)

V čase života,zde není nic jiného než život.V čase smrti,zde není nic jiného než smrt.


 #28898 

| Předmět: RE: RE: RE:
01.05.23 13:57:17 | #28977 (3)

Lituji Vás! *3456*



| Předmět: RE: RE: RE: RE:
01.05.23 14:13:23 | #28983 (4)

Nelituj mě,ale buď dobrý pro mě tím více budeš v Bohu. *29716*


 #28977 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE:
01.05.23 14:55:03 | #28986 (5)

Nemohu být v Bohu ani Bohem! Ale u Boha Otce mého mi je hezky... *32830*



| Předmět:
01.05.23 02:03:56 | #28880

"Legenda vypráví, že se jednoho dne potkala lež s pravdou.

  • Dobrý den. Řekla lež.
  • Dobrý den. Odpověděla pravda.
  • Nádherný den. Řekla lež.

A tak se pravda rozhlédla, aby se podívala, jestli je to tak. Bylo.

  • Nádherný den. Řekla tedy pravda.
  • Ještě krásnější je to jezero. Řekla lež.

Tak se pravda rozhlédla, aby viděla, jestli je tomu tak a souhlasila.

Běžela lež k vodě a řekla...

  • Ta voda je ještě krásnější. Plavme.

Pravda se dotkla vody svými prsty a opravdu byla nádherná a důvěřovala lži.

Obě si vysvlékly oblečení a klidně plavaly.

Po chvíli vyšla lež, oblékla se do šatů pravdy a odešla.

Pravda, neschopna obléci se do šatů lži, začala kráčet bez oblečení a všichni se jí děsili, když ji uviděli.

A tak se to stalo, že dnes lidé raději přijmou lež oblečenou za pravdu, než nahou pravdu."

  • Jean-Léon Gerôme

1  

| Předmět: RE:
01.05.23 02:10:18 | #28882 (1)

to není blbý



| Předmět: RE: RE:
01.05.23 02:17:50 | #28883 (2)

O Smrtce

  • Jsi kovář?

Hlas za ním se ozval tak nečekaně, že se kovář sebou škubl. Navíc neslyšel, jak se otevřely dveře do dílny a někdo vešel dovnitř.
Kovář popadl hadr ze stolu, otřel si unavené ruce, pomalu se otočil, když tu před ním stál velmi neobvyklý klient.
Byla to samotná smrt.

  • Mohl bys mi naklepat kosu? zeptal se host ženským, ale trochu chraplavým hlasem.
  • Tak to je konec, pomyslel si kovář a odhodil hadr někam do kouta a povzdechl si.

"Naklepej mi kosu," opakovala Smrt trpělivě.

  • A pak?
  • A pak naostřit, pokud je to možné.

Kovář pohlédl na kosu. Na čepeli bylo skutečně několik stop po záseku do tvrdého a čepel samotná se již začala vlnit.

  • To je pochopitelné, - přikývl, - ale co mám pak dělat? Modlit se nebo balit věci? Jsem v této situaci prostě poprvé, abych řekl, nevím jak postupovat...
  • Aha ... To myslíš vážně? - Smrtka se začala tiše smát, - Ne, nejdu po tobě. Potřebuji si jen opravit kosu. Rozumíš?
  • Takže nejsem mrtvý?
  • Ty víš přeci nejlíp jak se cítíš?
  • Ano, zdá se že jsem v pořádku.
  • Žádná nevolnost, závratě, bolest?

"Ne," řekl kovář nejistě a poslouchal své vnitřní pocity.
"V tom případě se nemusíš ničeho bát," řekla Smrt a podala mu kosu.
Kovář ji vzal do svých rukou a začal si ji prohlížet z různých stran.

  • Odpustíte mi, že jsem tak upřímný, ale nemohu uvěřit, že držím v rukou předmět, s jehož pomocí bylo zničeno tolik životů! Žádná zbraň na světě se mu nevyrovná. To je opravdu neuvěřitelné!
  • Co jsi říkal? řekla tiše.
  • Řekl jsem, že nemůžu uvěřit, že držím zbraň, která...
  • Zbraň? Řekl jsi zbraň?
  • Možná jsem to tak neřekl, jen...

Kovář nestihl dokončit. Smrt, která bleskovým pohybem vyskočila, byla za okamžik přímo před kovářovou tváří. Okraje její kapuce se mírně chvěly.

  • Kolik lidí si myslíš že jsem zabila? zasyčela skrz zaťaté zuby.

"Já... já nevím," vymáčkl ze sebe kovář a sklopil oči k podlaze.

  • Odpověz! - Smrt ho popadla za bradu a zvedla jeho hlavu, - Tak kolik?

"Já, já nevím...

  • Kolik? - křičela mu přímo do tváře.
  • Ale jak mám vědět, kolik jich bylo? zavrčel kovář a snažil se odvrátit zrak.

Smrt mu pustila bradu a na několik sekund se odmlčela. Pak se shrbená vrátila na lavici a s těžkým povzdechem se posadila.

  • Takže nevíš, kolik jich bylo? - řekla smrt tiše a aniž by čekala na odpověď a pokračovala, - co když ti řeknu, že nikdy, poslouchej nikdy jsem nezabila ani jediného člověka. Co mi na to řekneš?
  • Ale... ale co já s tím? ...

"Nikdy jsem nezabíjela lidi." Proč bych to dělala, když Vy sami odvádíte skvělou práci s tímto posláním? Vy sami se navzájem zabíjíte. Vy sami! Můžete se zabíjet pro vznešené cíle, pro svůj vztek a nenávist, můžete dokonce zabíjet jen tak pro zábavu. A když vám to nestačí, rozpoutáte války a zabíjíte se navzájem po stovkách a tisících. Prostě to milujete. Jste závislí na krvi někoho druhého..
A víš, co je na tom všem to nejhnusnější? Nemůžete si to přiznat! Je pro Vás mnohem snazší vinit mě ze všeho, - krátce se odmlčela, - Víš, vůbec, jaká jsem byla předtím? Byla jsem nádherná mladá dívka, potkávala jsem duše lidí s květinami a doprovázela je na místo, kde jim bylo souzeno být. Smála jsem se na ně a pomáhala jim zapomenout na to, co se jim stalo.
To už je ale strašně dávno... Podívej, co se mi stalo!
Vykřikla poslední slova, vykročila z lavice a shodila si kapuci z hlavy.
Před očima kováře se objevila vráskami pokrytá tvář staré ženy. Řídké šedivé vlasy visely ve spletených pramenech, koutky popraskaných rtů spadlé nepřirozeně dolů a odhalovaly spodní zuby, které vykukovaly zpod rtu..
Ze všeho nejstrašnější byly její oči. Úplně vybledlé, bezvýrazné oči zíraly na kováře.

  • Podívej se, kým jsem se stala ! A víš proč? - udělala krok ke kováři.

"Ne," zavrtěl hlavou.
„Samozřejmě, že nevíš,“ ušklíbla se, „Udělali jste to ze mě vy lidé! Viděla jsem matku zabíjet své děti, viděla jsem muže zabíjet svého bratra, viděla jsem, jak může člověk klidně zabít sto, dvě stě, tři sta dalších lidí za jeden jediný den! Křičela jsem hrůzou...
Smrti zajiskřily oči.

  • Vyměnila jsem pak své krásné šaty za tyto černé šaty, aby na nich nebyla vidět krev lidí, se kterýma jsem se setkala. Nasadila jsem si kapuci, aby lidé neviděli mé slzy. Už jim nedávám květiny. Udělali si ze mě monstrum. A pak mě obvinili ze všech svých hříchů. Ovšem, je to tak jednoduché... - zírala na kováře strnulým pohledem, - Doprovázím lidi, ukazuji jim cestu, ale nezabíjím lidi... Dej mi mou kosu, ty jeden blázne!

Když Smrt vytrhla kováři kosu z rukou, otočila se a zamířila k východu z dílny.

  • Můžu se tě zeptat na jednu otázku? Zvolal na ni kovář
  • Chceš se zeptat, proč tedy potřebuji kosu, že? Zeptala se smrt a zastavila u otevřených dveří, aniž by se otočila.
  • Ano.
  • Víš, cesta do nebe ... dávno je už zarostlá trávou ...

Credit: Johan Peter Hasenclever


 #28882 

| Předmět: RE: RE: RE:
01.05.23 08:55:12 | #28901 (3)

Smrt neexistuje! Amen. *32830*



| Předmět: RE:
01.05.23 08:54:23 | #28899 (1)

Otázka tedy zní: "Je Bůh nahý?" *2386*



| Předmět:
01.05.23 01:20:35 | #28879

I když dosáhnete cílů, jež jste si stanovili proto, abyste v sobě posílili pocit vlastní důležitosti, nebudete spokojení.
Stanovte si cíle, ale nevnímejte jejich dosažení jako tak důležité.
Žijete-li plně v přítomnosti, znamená to, že přítomný okamžik není prostředkem k dosažení cíle. Vaše činnost vás uspokojuje v každém okamžiku. Přestali jste redukovat přítomný okamžik na pouhý prostředek k dosažení cíle.
„Žádné já. Žádný problém,“ odpověděl jeden buddhistický mistr, když byl požádán, aby vysvětlil hlubší smysl buddhismu.

~Eckhart Tolle



| Předmět: RE:
01.05.23 08:56:21 | #28902 (1)

Důvěřujte Bohu! Vede nás správně!!! *9504*



| Předmět:
01.05.23 01:17:09 | #28878

Nechte mysl jít, kam chce. Nemusíte věnovat pozornost všem jejím toulkám. Prostě buďte Já a nedělejte si starosti s činností mysli. Pokud zaujmete tento postoj, činností a bloudění mysli bude stále méně. Mysl se celý den toulá jen proto, že se s ní ztotožňujete a věnujete pozornost všem jejím činnostem. Kdybyste se dokázali upevnit jako Vědomí, myšlenky by už neměly moc vás rozptylovat.

Když se o myšlenky nezajímáte, zmizí, jakmile se objeví. Místo aby se připojovaly k jiným myšlenkám, které pak generují nespočet dalších myšlenek a nápadů, objeví se jen na vteřinu či dvě a pak zmizí.

Tendence člověka způsobují, že myšlenky vznikají. Jakmile vzniknou, budou se v pravidelných řetězcích a vzorcích opakovat stále dokola. Máte-li nějaké touhy nebo připoutanosti, budou se v mysli neustále objevovat myšlenky na ně. Nemůžete s nimi bojovat, protože se jim daří díky pozornosti, kterou jim věnujete. Pokud se je snažíte potlačit, věnujete jim pozornost. A to znamená, že se s myslí ztotožňujete. Tato metoda nikdy nefunguje. Tok myšlenek můžete zastavit jedině tak, že se o ně odmítnete zajímat.

~AnnamalaiSwami



| Předmět: RE:
01.05.23 08:58:48 | #28903 (1)

Miluji Živého Boha - je pro mne vlastním milovaným Tatínkem a jedinou živou LÁSKOU - a nepřemýšlím o tom.

  • *8164*


| Předmět:
01.05.23 01:09:39 | #28877

Když jsem začal praktikovat zen, viděl jsem
hory jako hory a vodu jako vodu.
Pak jsem dosáhl hlubšího poznání a dospěl
k bodu, kdy jsem vnímal, že hory nejsou
horami a voda není vodou.
A teď, když jsem se dostal k podstatě všeho,
jsem v klidu. Neboť zase vidím hory jako hory
a voda je opět vodou.

(Sing-s´)



| Předmět: RE:
01.05.23 09:01:57 | #28907 (1)

Ovšem k Bohu Otci svému se nepřiblížil ani o milimetr! *3456*



| Předmět:
01.05.23 01:07:51 | #28876

Měli byste si vytvořit přesvědčení: "Já jsem všudypřítomné Vědomí, v němž se objevují a zanikají všechna těla a mysli světa, Já jsem to Vědomí, které zůstává nezměněné a neovlivněné těmito objeveními a zániky." Upevněte se v tomto přesvědčení. To je vše, co musíte udělat.

~Annamalai Swami



| Předmět: RE:
01.05.23 09:02:35 | #28908 (1)

Tak pyšný toužíte být? *3456*



| Předmět: RE: RE:
01.05.23 10:35:30 | #28933 (2)

Člověk který nepozná mír ve svém srdci, může sotva být mírumilovný.


 #28908 

| Předmět: RE: RE: RE:
01.05.23 14:00:13 | #28978 (3)

Člověk, kterému se dosud Bůh nedal poznat, mívá srdce jako kus skály pokryté ledem! *3456*