Rozcestník >> Ostatní >> Excalibur

Četl jsem tě vedle Iveto a nejsem z toho vedle.

Ty básníš, no neke :-))

Dětství je duševní stav, v němž je to vše nové zajímavé, co dospělé smrtelně nudí.“ — Jaromír John

Tak to jsem věčný dítě.

Docela povedené dítě:-)

To víš že vím poznám tě už.

I tobě Ivet i Vám všem :-)

Pravé chápání, myšlení, řeč, živobytí, bdělost, jednání, snažení, soustředění?

Přesně tak

Také hledám spojitost s tím mečem. Střední cesta neplodí násilí a má zapovězeno působení bolesti živým tvorům.

Meč je symbolem spojení všech co chtějí být součást bavit se o všem jako pravý rytíři a gentlemani.

Hlavně meč je součást mystiky. A má ukázat cestu v diskusi.

Rytíř vždy bude držet v ruce meč.
Pak je lepší jako symbol antický řečník na agoře.

Meč je symbol,nejde o meč, meč je nástroj, vždy ho drží člověk a ten vytváří v meči odraz.

Meč je symbolem moci, práva rozhodovat, svým způsobem egoismu, pokud pominu jeho hlavní účel.

Však píšu vždy zbraň je nebezpečnou kdo jí drží.Exculibur je meč spojení.

Excalibur je pohádka.

Legenda.

Oboje :-)

- k:-)

To je kráva)

?

Ha ukaž :-O kde? :-))
Teda Enží, ty máš neskutečnou schopnost vidět v něčem něco, co tam není. To by se dalo i využít v tvoření všemožného. Byla bys na to šikovná. :-)

Ahojky ja to myslela na sebe .
S těmi profily, )
Hezký den .

Ahaaa :-))) moc sama sebe urážíš, to není potřeba. :-)
Ahooj, díky, i tobě pěkný den <3

Napadlo mě to , tady lítají často urážky)

Kráva je mlékodárce:-)

Co je pak pohádka?
Němcová, Pechová i Erben sbírali staré lidové příběhy a říkadla.
Společným základem je zázrak.
A ten zvládal i Robin z Loxley:-)

Pohádka je příběh pro děti s ponaučením, třeba že mají poslouchat, nemají všechno na potkání vyžvanit nebo že i prokletí se můžou nakonec zbavit. Zázrak? No to nevím, zázraky se dějí asi spíš v nějakých náboženských příbězích. Pohádka je smyšlený příběh, což umožnuje, aby zvířata a zrcadla mluvila, ale tohle bych zázrakem asi nenazvala.
Legenda má nějaký reálný základ - třena krále Artuše, rytíře, nějaký meč, kalich nebo stůl. A na ně se pak lidovým vyprávěním nabalí nějaké ty zázraky, což neznamená, že se něco mystického nemohlo reálně přihodit. Četls Mlhy Avalonu?

Je to vše mystika

Pohádky se píší a natáčejí pro děti a čtou a sledují je dospělí. Spisovatelé, které jsem uvedl sbírali takové lidové příběhy, které měly podle nich reálný základ.
Zázrak? Excalibur jako kouzelný meč, Robin Hood jako neporazitelný lučištník, Valentýn jako svatý muž, který modlitbou navrátil zrak Astoriově dceři.
Lidé odedávna přidávají a upravují zážitky a hledají zázraky, protože se neumějí nebo nechtějí smířit s realitou, údělem nebo osudem.
Lepší svět, Artuš je tu hned:-)

Jo, to sbírali. A sbírali taky pohádky, věděli, že to jsou pohádky, a sepsali a vydali je pod názvem Pohádky.

Nebudu se hádat, žena má vždy pravdu i když ji nemá:-)

Tak učivo základní školy neznáš, ale hlavně že máš pindoura.
Blahopřejeme!!

Nevědomost hříchu nečiní:-)

Budiž Vám útěchou, že Vás chápu a miluji:-)

Anebo jen popisují svoji realitu, kterou druhý nechce nebo neumí vidět.
To, že někdo někoho vyléčí, někdo jiný nazve zázrakem, ale je to jen jiný úhel pohledu. Slovo zázrak asi používají spíš materialisté, kteří mají zato, že existuje jakási objektivní realita. Přitom už Einstein věděl, že tomu tak není ("Ve vesmíru neexistuje místo objektivního pohledu na skutečnost.")
Kvantový fyzik by pak nejspíš řekl, že se přihodila událost, která měla extrémně nízkou pravděpodobnost vzniku.
A mimochodem, kauzalita je také solidní myšlenkový konstrukt.

Nebo běžný, vesměs obyčejný člověk použije slovo zázrak, na něco, co bylo pro něj nepředstavitelné, i když pro jiného je to běžná věc. Asi tak, jako se řečnicky používají jiná slova, třeba bože můj, jéžiši, OMG atd..
Ve finále je jedno, kým kdo je a byl. Je to tak hovorové a profláknuté všude, že to používá ateista i věřící dost často, aniž by jim to došlo. :-)

Nezpochybňuji nevědomost jako takovou a právě z takové nevědomosti vznikají pohádkové meče (vaše kauzalita):-)
Slepice mi chutná na paprice a vejce mám rád naměkko a k tomu čerstvý chléb s máslem:-)
Umíte vařit?

V pohádkách jsou kouzla. Meč byl legendární, pohádkový je dědeček.
Ty to názvosloví strašně motáš porád.

Nechám Vám Váš sen. Kdo rozumí, pochopí, kdo rozumí a nechce pochopit, pak zůstává pro někoho legendárním:-)

Není to jedno tato diskuse se jmenuje Exculibur, protože mám rád rytíře u kulatého stolu a představoval jsem si tu diskusi pro ty co chtějí, psát třeba dají něco o jahodách a prostě se baví,ten meč nehraje roli, jestli je pohádkový či mystický,nebo legendární. Můj sen byl že kdokoliv přijde ve slušnosti píše,bez urážek a prostě se baví o všem.Jako třeba já dám hudbu,chci se podělit,nebo dám něco z mého srdce,jak žiju, myslím a jen chci tu psát si u Exculiburu u stolu rytířů, kteří pro mě znamenají z té doby ctnost morálky,etiky,ko­dexu a moudrosti.

Má přítomnost je zde čistě náhodná a nelpím na tom sem chodit. Jdu jen tam, kde nepřekážím.
A o legendách už jsme psali s paní "co vládne mečem".
OM ŠÁNTI ŠÁNTI ŠÁNTII

Ano každý má meč kterým vládne.

Meč bývá zpravidla ostrý, ne sice tak jako břit Musashi katany, ale ve výsledku umí ublížit stejně.
Skutečná cesta nepotřebuje žádný meč, ani ten rétoricky plamenný.

Rozpoložení naší mysli náš meč tupí či brousí a naše mysl se ukáže,jak meč řeže.

To zní hrozně, promiňte mi ta slova, pane Mnichale. Dávejte lásku a přijímejte s pokorou.

Jen jsem ukázal stav mysli lidí v podobě meče i tak se dá použít Exculibur v učení o stavu zlepšení naší mysli.

Tohle nemůže pomoci ke zlepšení mysli, ale naopak povede ke konfliktům - vnitřním i vnějším.

Ty už každý má v sobě může ukázat práci na sobě. Ten vnější i vnitřní tu byl dávno před mečem.Bude i bez něj.

Moudrý usiluje o rovnováhu - jin - jang.
Nebrousí žádná ostří a nepotřebuje žádné meče. V pokoře přijímá, s pokorou dává.

Tak jistě buď pokorný a prijimej vše na své cestě,i ten meč se může hodit, když jdeš křovím a dál to nejde.

Potřebujete na své cestě křoví?
Pokud ne, potom nepotřebujete ani meč.

Když někdy nejde jinudy než křovím jíti i meč na pro sekání cesty se hodí.

Pokud nebudete na své cestě pěstovat křoví, nebudete ho potřebovat.
Pak je tu ještě jedna možnost:
Ř 5:8 – Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Dovětek: potřeboval k tomu Ježíš meč? Hodil se zélótům.
Nesekejte - milujte.

Když vyhnal Ježíš Kristus kupce z chrámu také použil meč, meč jazyka. Křoví byly kupci jazyk Ježíše byl meč. Občas se meč použít musí,aby jsme se nestali pouhým spalkem pro jiný meč.

To nevím vím že je spojením.

Nechci Vám brát Vaši iluzi, každý člověk má tu svoji, nejsem výjimkou:-)

Zrovna včera jsem přemýšlela, proč jsi vlastně nazval toto forum po meči.
Jakože diskuse je tu celkem fajn, nikdo nikoho nenapadá, ale meč mi nějak nejde dohromady s tvým světovým názorem, pokud jsem ho tedy správně pochopila ..

Právě diskuse nazvaná takto dává sezení u kulatého stolu,kde kdo přijde bez negace píše co on zrovna v mysli má a reakce správná diskusi otvírá. Jako správní rytíři u kulatého stolu se znakem Excaliburu.

Meč má v sobě hlavně nějakou energii, kovovou, pevnou a ostrou. Kvůli této energii si třeba nemají dávat mezi sebou přátelé jakožto dárek ani nůž, (natožpak meč). Takový dar ovlivní vztah, a to negativním způsobem, ostrý předmět rozřeže a rozsekne ... když se nebavíme přímo o zabíjení, tak má i tuto schopnost.
Kdysi jsem cvičila taiji, sestavu s mečem, na okraji takového lesíka, ve kterém se pásly dvě srnky. Byly pár desítek metrů ode mě a nenechaly se rušit. A pak mě napadla taková blbost a ten meč jsem na ně namířila. Bylo to několik desítek metrů daleko, ale ty srnky okamžitě utekly. Tehdy jsem pochopila, jak silná je energie meče.
A to nebyl ani ostrý, skutečný meč. Byl to takový ten turistický meč, se kterým se běžně cvičí..

U kulatého stolu je trochu zprofanovaný název, asi by neevokoval zrovna rytíře.
Nebo Kamelot?
No a rytíři, ti přece táhli taky od nás na Jeruzalém. Já ti nevím, ty asociace jsou takové zvláštní.

Srnka je duchovní zvíře,tedy jedno s totemovych zvířat, když se ti jakékoliv zvíře zjeví jak v reálu či ve snu dává ti něco odpověď. Mě se dvakrát srnka už zjevila u lesa byla asi 10 metrů odemne.Koukala na mě já na ní a pak v klidu odešla i já.

No, ale já jsem psala o meči.

Kdyby se z písmenka e stalo písmeno o, hned bychom mohli přejít na jiné téma:-)

Vím jen z toho psaní mě zaujmulo s tou srnkou že rozvijim diskusi dál.

V lese je potkávám běžně a jedna mi chodí i na zahradu.

Milá paní, v lese je zvířátek a proto moudrý člověk nenatahuje ruku do každé štěrbiny a škvíry a neleze do každého temného kouta, aby Vás neklovl třeba jeřábek lesní a nebo nekousl plh:-)
Srnky mají nejraději řepková pole a divoká prasátka ryjí pod duby a buky:-)

Já né,ale v tu dobu jsem se v myšlenkách zabýval duchovností a po chvíli se ukázala poprvé na louce a po druhé na kopci na pařezu koukala na mé jak jdu po silnici.

Chtěla jsem Ti napsat SMS nemam tvoje tel číslo
Snad na to přijdeš sám
Človíček to ví
Jsem venku

Pokud na Vás někdo vytáhne meč asi ho nebudete přátelsky tisknout (meč a nebo toho člověka - nechám na vás).
Pro srnu, která si pamatuje lovce, může být dlouhý nástroj v rukou člověka symbolem smrti. Čímž vlastně je.
Člověk meči vtisk vyšší princip - symbol ochrany. Jak jinak zakamuflovat své špatné skutky, kterými jsou dějiny doslova prošpikovány? Čistota hodná povznesení na vyšší úroveň bytí.

Srna si nepamatuje lovce do té doby než po ní střílí. Tedy je jí jedno lovec , žije v přítomnosti propojená přírodou.

Pak mi vysvětlete, čehože pak se ta zvířátka bojí, když se objevíme někde u nás v lese?
Zkuste zajít do nějakého přírodního parku ve světě, kde není přelidněno a uvidíte, jak si zvířata chovají tam.
Nebo slon kterého trýznil jeho vodič. Máme od toho odvozen pěkný výrok o sloní paměti.
Opravdu zapomnětlivý je lumík sibiřský, ten se mrazem schladí natolik, že s jarem se doslova probouzí do nového života s čistou hlavou:-)

Našeho hluku se bojí jsme až moc hluční.

Kdyby to bylo tak jednoduché - stačí sledovat obyčejného motýla v rezervaci a mimo ní:-)

Však můžeš, víš jak je nádherný si sednout být součástí přírody. Kdysi jsem si u rybníka sednul a pozoroval vše kolem. Připlula kachna,vylezla z vody chvíli kolem mě chodila a poblíž mě si sedla a začala drimat. Po 20 minutách kolem nás šli lidi řvali hulakali, což ani mě a kachnu nijak neplasilo až do chvíle,kdy se všichni hrnuli tím hulakanim k ní.Zvedla se a opět odplula. Takže je to jednoduché.

Každý někdy potřebuje vehementně obhajovat svou pravdu. Je to základní povahový rys člověka:-)
Je to jako s těmi buddhistickými mnichy v Praze, kteří dostali svou misku rýže.

Škoda že jen misku

Ona jim k životu stačí, pane Mnichale, přesto nevím, zda by ji měli obdržet v centru Prahy a nebo čekat na splnění svého snu.

Nelpí víš tu nejde o misku,ale o ten princip že žijou šťastně že nelpí.

Praha je Praha a Lhasa je Lhasa.
Co je podle Vás štěstí?

Ahoj i tobě.

Občas celý život jsem vedle