Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Zase to, pleteš. Havránková je farmářka a nechtěla peníze, chtěla náhradní pozemky. Ovšem pražský Úředník jí nutil peníze. Tu ženu obdivuji, vyhrát tak jednoduchou při se státním úředníkem je kolosálním vítězstvím, pozemky nakonec dostala. Proč to nešlo hned na začátku? Jistě, protože nebyl úplatek, Havránková by nikdy žádný nedala.

Moc jasné mi to není. Chápu že pí Havránková chtěla vlastnit půdu a hospodařit. První otázkou tedy je, jak to, že se půda pod dálnicí stavěné od roku 1978 stala jejím majetkem.
Pražský úředník ji v zastoupení státu nabízel tržní výkupné, což byl v podstatě úplatek. Pí Havránková to nevzala, trvala na náhradě půdy. To ovšem v případě území kolem HK není nijak snadno splnitelné. Státní úředník pak zkoušel kde co, nakonec došlo k mě nepochopitelným přesunům vlastnictví pozemků se vzdálenými okresy a pí Havránková dostala náhradní půdu. Věc se dala do pohybu tuším poté, co parlament přijal zákon o záboru půdy státem v případě státního zájmu. Nevím, ale spíš bych hádal na rozhodnutí pí Havránkové a její setry dle hesla ...lepší vrabec v hrsti než holub na střeše...

No, Kvído, pokud vím, tak rodině Havránkové byla restituována půda, kterou jim v minulosti komunisti ukradli, pardon byla znárodněna, kolektivizována. Protože tehdy byla Havránková malá holčička, tak nárok měla taky její sestra. Státní Úředník s tím měl velký problém, máš pravdu, chtěl se z toho vyplatit a půdu si nechat. Ovšem úplatek by si byl vzal, a pak by navrácení půdy šlo mnohem rychleji, jak můžeme ilustrovat na jiných příkladech. Znám takové dokonce v rodině (ale úplatek jsem nikdy v životě nedal, proto jsem o restituce čehosi přišel).

Pražský státní Úředník měl pokyn půdu vykoupit, a ne směnit za jinou. Řídil se tím a než dostal další pokyn, uplynulo dvacet let.

Paní Havránková a její sestra vůbec neměly v restituci dostat půdu pod vyprojektovanou dálnicí. Měly dostat restituční náhradu, jako tisíce jiných restituentů. Ale ty se nezabýváš tím, jak to, že tu půdu dostala! To není fér.
Druhým momentem je, že parlament začátkem devadesátek přijal zákony, ve kterých je majetek privátní nejvyšší a nedotknutelná hodnota, nad zájmem státu a společnosti. Až když toto padlo, situace začala být řešitelná.
Mudrování nad úplatky jsou pouhé dohady. Já zde píši dva základní fakty, které zdržely dostavbu dálnice Praha-HK o dvacet let.

Paní Havránková a její rodina půdu dostaly v restituci, pokud to bylo v souladu se zákonem 119/1990, a připojenými normami (107, 246 atd.) Jestliže jí ten majetek jednou vrácen byl, byl už její, ale pokud nemáme dokumenty (našly by se v katastru), je to co říkáš nesmysl, protože finanční náhrada náležela jen za majetek, který restituovat nešel, protože ho komunisti legálně prodali, zbourali atd. Takže říkáš, že jim stát měl tu restituci zrušit, nebo ne?

Ostatně dvacet let sporu se státem o něčem svědčí, že? Tedy stát (úředníci) plnou kapacitou pracovali v pracovní době na tom, aby se Havránková výměny pozemků nedočkala, protože se bránila v době svého volna, tedy nikoliv v pracovní době.

Zpočátku úředníci pokazili co se dalo a pak už se zasekla i ona.Cestu u polí 66 prodala za symbolickou cenu ekologickým aktivistům, jako pojistku proti případnému vyvlastňování.
Sama říkala: "Nejhorší asi bylo, když v roce 1997 tehdejší primátor Hradce Králové Martin Dvořák mě v plačické hospodě řekl, že mě za dvě hodiny vyvlastní. A že já jsem ten, kdo brání lidem cestovat po dálnici a beru jim tak práci. Nejvíc za tu dobu na mě tlačil Jiří Hodač, náměstek ministra dopravy..."