Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Asi ta Ústava není demokratická, když to nedovoluje.
Konkrétně pozorovatelé OBSE a EU byli pozváni.
Rusové se budou odvolávat na to, že autonomní republika je celek, občané a území v hranicích aut. republiky podléhá správě tamní vlády. Já netuším, jak by opravdu nezávislý soud rozhodl. Ale Putin zjevně dával pozor na to, aby nedošlo k okatému porušení mezinárodního práva. (I tu agresi z února 2022 nazval speciální vojenskou operací a pak jakoby nesmyslně prohlašuje některá území za příslušná do RF). Podobně by asi před soudem tvrdil, že zelení mužíčci tam byli proto, aby zajistil nestranný dozor nad pořádkem. A soudě dle informací ČT, pořádek při referendu opravdu byl...

Právěže je, protože o JEDNÉ ZEMI má právo rozhodovat KAŽDÝ JEJÍ OBČAN. A ne jen svaz zahrádkářů od sevastopolu
Už jsme ti psal, že co by dělali na NEZÁKONNÉM PROTIÚSTAVNÍM REFERENDU? dodali mu legitimitu? neblázni .-)))))))))))

Rusové s emohou odvolávat na co chtějí - ukrajina je ukrajina, že má nějaká autonomní území nehraje roli. nezávislý soud by rozhodl podle ústavy, která platila i pro krym, tedy ukrajinské, a kde bylo jasně dáno, že o hranicích země se rozhoduje na celé ukrajině, ne jen v prdelákově.
Putin nedával pozor na nic, přijetí Kruymu pod jeho křídla bylo jasným porušením MP. stejně jako všechny ty válečné akty ruska (natož jedinců rudé armády)
Zelení můžíčci tam byli od 24.2.2014, kdy tam byl pořádek, NEMĚLI PRÁVO tam být a referendum bylo až za měsíc :-)))))))))))))))))
Ty tvoje teorie, to je teda něco, Kvído .-)))))))))))))­)))))))))))))))))))

Co kdyby se hypoteticky chtěli odtrhnout Moravané? Taky by na to zbytek republiky jen bezmocně hleděl? Nikoliv,protože by to napřed muselo umožnit rozhodnutí centrální české vlády.
Ještě jeden příklad ze Španělska-i tamní ústava pochopitelně brání územní celistvost a nepřipouští, aby se územní jednotka mohla odtrhnout pomocí pouze na jejím teritoriu konaného referenda.

Ve federální ústavě USA je zakotvena možnost státu vystoupit z Unie. A tato možnost je zakotvena i v ústavách jednotlivých států.
V anglosaském právu se staví na odpovědnosti a suverenitě občana. Stát je společenskou smlouvou. Pokud nějaká komunita chce ze státu vystoupit, pak by měl právní systém takovou možnost definovat. Není možné držet Katalánce ve Španělsku proti jejich vůli.

Přesně tak, není -li to možné tak nevím k čemu je podepsané všemi zeměmi v OSN Právo národů na sebeurčení!

To je zajímaví.
Mohl bys mně, neznalému, vykopírovat z těch oficiálních dokumentů OSN, podepsané všemi země, pár maličkostí?

1. Jak MP definuje národ
2. Jak MP definuje "právo národa na sebeurčení"
3. Jak MP definuje možné uplatnění a realizaci práva národů na sebeurčení (tedy např. jestli automaticky bez jakýchkoli podmínek platí, že když si někdo usmyslí, že je národ, a chce se sebeurčit, tak že má právo rozškubat původní zemi na sračky)

Děkuji předem

Toto právo dokonce prosazoval i Lenin,ale dodnes přitom není jasno, co z práva na sebeurčení plyne a komu ve skutečnosti náleží.Neurčitost zvolených pojmů vytváří nejasnost ,komu by mělo právo na sebeurčení náležet, zda rasám, územím, nebo komunitám. Tento princip se tak stal tikající bombou.
Společnost národů 5. září 1920 došla k závěru, že přes nepochybný politický význam principu sebeurčení národů a přes jeho zmínku v některých mezinárodních smlouvách jej nelze považovat za součást mezinárodního práva. Sebeurčení národů bylo do Charty zaneseno jako obecný princip, který se konkretizoval a konkretizuje následnými mezinárodními smlouvami a státní praxí. V různých kontextech přitom získává různou formu.

https://www.pravniprostor.cz/clanky/mezinarodni-a-evropske-pravo/sebeurceni-narodu-v-dobach-pred-chartou-osn

Přesně tak to je. Neexistuje jednoznačná definice národa, ani práva na sebeurčení, což rozhodně automaticky nezakládá právo na kus svého území, už vůbe cne u národů, které už mají svoji zem a ti, co bydlí v jiné zemi, se tam prostě mohou odstěhovat, natož realizace práva na sebeurčení (což může být právě a jen ta možnost dotyčných se sebrat a jít do "své země", nikde není psáno, že jim musí být kus země kde žijí poskytnut, ani to tam být nemůže, to by se číňani stěhovali všude možně po světě a po pár letech, až jich tam bude miliomn, se dožadovali "vlastní země". Už ji mají. V Asii. To by se mohlo řešit jen v případech, jako byl Izrael, Kosovo, kdy vzniká opravdu úplně nový stát a dotyčný "národ" nikde na planetě svoje území ještě nemá. Ale i v tomto případě to musí být řešeno dohodou a v případě neodhody má "národ" smůlu.
Každopádně právo na územní celistvost a integritu států v MP defnováno je a naprosto jasně. Představa některých o tom, co je právo na sebeurčení, přičemž ta jejich představa je v příkrém rozporu s jinými uzákoněnými principy v MP, je někdy trochu úsměvná.

USA je federace, to je přeci úplně jiný státní útvar a není definován "národem", ale htanicema státu.
Ty stýty do (kon)federace dobrovolně vstupovali, proto mají přirozené právo jako celý stát zase vystoupit. ale nikoli že si parta mexikánů sestěhovaných na nějaké území vtyhlásí, že jsou jiný národ a chtějí to území kde bydlí ana něm si vládnout sami, to se tam fakt ještě nestalo a zakotvené to nikde v us ústavě není.

Pokud chce nějaká komunita ze státu vystoupit, v případě, že je to komunita hlásící se k nějakému již existujícímu a parametrově vyhovujícímu státu, může nejrve nasednout (na vlak) v sevastopulu a vystoupit (z vlaku) v moskvě, nikdo jim bránit nebude. Ale i o to jejich území ses taral celou dobu celý příslušný stát, investoval do něj, má na něm svoje celospolečenské zájmy, možná z něj dokonce udělal výkonnější území než jinde, a pak se někdo rozhodne si to uzurpovat, jen proto, že se cítí "národem"? to určitě ne.

Ostatně, pokud by měla platit tahle pravidla pro nacionalistické rozrvávání státu, velice rychle by se nám to vrátilo v podobě anarchie.
Už aby si číňani začali osobovat právo na sebeurčení národa na území ruska a chtěli tn kus ruska jako samostatný stát a hned potom se rychle připojit k číně.

Tak bych jednal demokraticky - jsou jen dvě možnosti: Buď jim to nějak vymluvit, nebo s tím souhlasit. Posílat tam armádu a policii je násilné vnucování obvykle stupňující spor. Děsím se možného vývoje, kdybychom v Česku v devadesátkách nerespektovali rozhodnutí parlamentu SR. (Použití síly, nenávistné projevy mezi Čechy a Slováky, to vše s odvoláváním se na mezinárodní právo?????).
Byla by válka na Ukrajině, kdyby takto uvažovala vláda UA, kdyby ještě týden před 24.2.2022 Zelenskyj nevycouval od slibu realizovat Minské dohody? Myslím, že ne. I přesto, že hlavním problémem je vstup UA do NATO!

Asi budeš jediný a poslední, kdo neví, do s tím násilím začal a tím si vynutil násilný odpor .-)))))))))))))))))))

A z čeho zelenskij vycouval týden před 24.2.2014, že tam rusák rozjel násilí? .-)))))))))))))­)))))))))))))))

to je díra na díru, ty tvoje teorie, Kvído .-))))

Ve světě existuje spousta představ o vztahu státu a práva. A pro národ existuje hodně definicí.
Třebas v bývalých koloniích, napříkad v Sýrii. Její hranice si dohodli Francouzi s Angličany. Hranice rozdělily kmeny a ani samotné kmeny nebyly nábožensky jednotné. Většina obyvatel mluví arabsky, ale Arabové nejsou národem. Výsledkem práva na sebeurčení je stát s koloniálními hranicemi.
Jednodušší, ale vůbec ne jednoduchou je situace v našem okolí. Kramář se v roce 1918, krátce před koncem války dohodl s představiteli Poláků o rozdělení Těšínského knížetství. Jenže místo referenda se začalo válčit a tak nezbývalo aby o podobě hranic rozhodli jiní. Podobné tomu bylo při dělení Česko-Slovenska. Existovalo pár lokalit ( U Sabotů, Svatá Sidonie, Kasárna), které patřily k Slovensku, jenže jejich obyvatelé chtěli k Praze. Mohlo se alespoň v těchto obcích uspořádat referendum. Jenže Slováci prosadili právo kus za kus. Názor místních obyvatel, kteří tam žili nebyl brán v potaz.

Na Západě tehdy pohlíželi na vývoj v Česko-Slovensku s despektem a obavami. Viděli , že demokratická pravidla brala za své, ale zároveň se hrozili toho, aby situace nepřerostla do podoby konfliktu v Jugoslávii. A tak nakonec souhlasili s řešením, jaké moc demokratické nebylo, ale dávalo jakousi naději mírového konce.