Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Jaksi se zapomnělo na to, že Jan Hus byl KATOLICKÝ KNĚZ a přídomek Mistr bychom dnes mohli srovnat s titulem profesor, protože měl právo přednášet (kázat) a to dělal. Protože byl stoupencem reformace podle Johna Viklefa, tak byl něco jako katolickým disidentem. Ale ani husitské, ani další náboženské války přímo nezpůsobil, na to byli později náboženští fanatici a válečníci jako třeba Želivský. Hus byl naprosto mírumilovný člověk a věřil v obrodu katolické církve zevnitř.

A proč bychom mu ten přídomek upírali,když na pražské univerzitě obdržel titul bakaláře a po dalších třech letech studia i titul mistr svobodných umění? Teprve posléze byl vysvěcen na kněze a začal kázat.

Dnešní ateismus se nedá vysvětlit rekatolizací po Bílé Hoře. "Odnáboženštění" české společnosti odstartovalo na přelomu 19/20 století a vše urychlila první válka. Po roce 1918 z katolické církve vystoupilo přes milion lidí, část z nich vstoupila do nově vzniklé čs. církve. Tento milion se stal základem českého atheismu.

Bílá Hora byla začátkem 30.leté války, která skončila Vestfálským mírem. Vesfválský mír zakotvil zásadu koho panství toho náboženství. Takže od tehdy vrchnost rozhodovala o tom, čemu mají poddané věřit. V celé Střední Evropě, nikoliv jen v Cechách.

Ten český ateismus bych nebral nutně jen jako záporný jev. Může to být i snaha o osvobození myšlení, což je sympatické. Samozřejmě to může vést i k bezduchému životu, urvat co nejvíc pro sebe, nacpat si bachor obloženými chlebíčky a co mi kdo může.

Vliv katolické církve a církví všeobecně v 19.století upadal v celé Evropě. Více v německy mluvícím prostředí než v česky hovořícím. Vlivem německých filosofů jako třebas Nietzeho. To se dnes ( v Cechách) nějak nevidí.
Katolická církev měla v Rakousku-Uhersku největší podporu u Slovanů, kteří tvořili většinu obyvatel monarchie. Proto se taky snažil Vatikán spojit rakouské Slovany pod katolickým praporem proti rakouským Velkoněmcům, kteří koketovali s protestantismem. Celá akce nevyšla, zbylo na ni několik drobných památek ,jako třebas Strossmayerovo náměstí v Praze.
K dalšímu propadu popularity církví v Evropě došlo v 60.letech, krátce po Vatikánském koncilu. Jak na východě tak i na západě Evropy bez ohledu na vojensko-politické bloky. Upadek vlivu církví se tehdy stále bral jako positivní věc, jako osvobození lidské mysli.
Přelom začal nastávat až v osmdesátých letech a i dnes je vidět rostoucí nejistotu a strach z (ateistické) budoucnosti. V celé Evropě. Jak se v tomto ohledu bude celá společnost ubírat je těžko představitelné. Navzdory tomu, že to bylo před 40 lety marxistům ( taky v západní Evropě) celkem jasné.

Děj ve společnosti vždy určoval jeden tzv. správný směr myšlení a ti, co byli proti němu, byli ti špatní. Po letech se dospělo k tomu, že blíže k pravdě byli ti špatní a obrátilo se to a tak dále a dále. Nejlepší by byla otevřená společnost svobodně uvažujících lidí, ale bohužel to zatím nevidím jako reálné.

Každé společenství musí mít nějakou myšlenku, která jej sjednocuje. Politická strana, stát i národ.
Za ranného středověku (pro stát) to bylo křestanství, za renesance konfese, v 19.století to byla myšlenka národa.
Ti kteří tuto myšlenku nesdíleli, byli menšinou a stali se nepřátelé státu.
Dnešní doba nemůže být a zůstat ideově sterilní. Musí být nějaká myšlenka, kterou většina společnosti vezme za svou. V Evropě i v Ceské republice. Jaká myšlenka to bude je ve hvězdách. Evropa má svou rozmanitost a my Ceši minulost plnou nejrůznějších konfliktů.

Nejvic sblizuje spolecny nepritel.

Tuhle úvahu vyjádřil i J.Schneider: "Alternativním nebezpečím teď je, že se Američané budou snažit předejít rozpadu a sjednotí se jako obvykle na tom, že dají do držky někomu třetímu."

To si vůbec nemyslím, všechny ty velké ideje skončily krachem, někdy válkou, nebo genocidou. Ta současná idea "dobroty ke všemu a všem" a bezpohlavní politické korektnosti také hrozí podle mě dalším velkým krachem.
Po roce 1989 jsem si myslel, že Evropu ovládne západní kapitalismus, národní státy na bázi ekonomické spolupráce a individuální svoboda,.Ale tak to nevypadá, lidé asi chtějí něco jiného. Mně by to stačilo. 😊

Lidi dávaly dohromady velké myšlenky. Jako byl ten komunismus. Samozřejmě se ví jak to všechno dopadlo. Jenže není možné bez takových myšlenek společnost slepit. Individuální svoboda společnost atomisuje a staví jednoho proti druhému. Společnost vyžaduje jednotu.
Jak napsal Victor Hugo : Není na světě větší síly, než myšlenka jejíž čas nadešel.

Nic proti velkým myšlenkám-jen nesmí být vnucovány násilím.A o tom celé moje pojednání bylo.
Mimochodem,tvrze­ní,že protestanté tu bývali početně přehlédnutelní,je mylné.
https://www.stoplusjednicka.cz/dva-svety-v-jedne-zemi-katolici-protestanti-v-cechach
České království v průběhu třicetileté války opustily statisíce Čechů. Byli to vesměs lidé, kteří nechtěli konvertovat k vítězící katolické víře. Tedy protestanti všech vyznání – čeští bratři, luteráni, utrakvisté, kalvinisté. Ze země odešla nejvzdělanější část národa a také nejvýznamnější část české šlechty.Pozemkové držby v zemi se na základě rozhodnutí habsburského(ka­tolického) panovníka zmocnila vesměs cizí šlechta, která k nám přišla z mnoha zemí střední a západní Evropy a jejíž mužští příslušníci bojovali na straně Habsburků v jejich vojscích proti protestantům.Ka­tolická církev se v Čechách z celkem nevážené instituce z počátku 17. století(tedy z doby před třicetiletou válkou), stala v Čechách a na Moravě dominantní hospodářskou a politickou silou.V r.1650 katolická církev rozhodla o vybudování Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, a to nedaleko místa popravy dvaceti sedmi českých pánů.Není divu,že to bylo vnímáno jako provokace. (Masaryk charakterizoval sloup jako politickou potupu pro český národ.)
Mě ale v této diskuzi nešlo o nic jiného,než zdůraznění potřeby vzájemné tolerance,svo­bodného rozhodování ve věci ideí.A co s národem udělá opak.

Jistě, ale kalvinisti a luteráni se dokázali dohodnout, Češi udělali vzpouru a s rozkoší házeli z oken svoje politiky (pány). Taky ti co přišli o hlavu (27 vybraných, dalších přes 60 přišlo o majetek, když nechtěli konvertovat (ti "pánové" nebyli žádní vrcholoví politici, bychom dnes řekli, ale ctihodní měšťané, takže to bylo jen pro výstrahu) . To bylo jistě od nich hrdinské počínání, i když nakonec přece jen někteří konvertovali, i dnes je to stejné, o peníze jde až v první řadě. Ale ta bitva byla zpackaná, naprosto zbytečná a otočila naše dějiny jinam, než naši protestantští předkové zamýšleli, když si za krále zvolili neschopného cizince.

Znovu opakuji,že smyslem mého příspěvku bylo pouze konstatování,že sebelepší myšlenka nesmí být vnucována násilím-účel nesmí světit prostředky.

Citovaný článek zcela pomíjí utrakvisty, kteří byli potomky Husitů a byli nejpočetnější konfesí v Cechách. Teologicky měli nejblíže ke katolíkům. Nejvíce rozšířeni byli mezi slovanským obyvatelstvem.
Protestanté žili ve městech a většinou hovořili německy. Náboženské rozdíly dost kopírovaly ty pozdější národnostní.
Mezi katolíky a protestanty před Bílou Horou rostlo soupeření, které postupně vyústilo v konflikt. Samozřejmě především ve městech, tak třebas v Brně žila početná italská kolonie obchodníků vedle početnější německé. Tak tomu bylo ve většině měst, třebas v Kutné Hoře.
Napětí mezi katolíky a protestanty tehdy narůstalo v celé Evropě a zvláště ve Svaté Ríši Rímské (národa německého). Ke stavovskému povstátní ponoukali protestanty v državách Habsburků protestanté ze Saska. Habsburkovům se sice podařilo obnovit svou suverenitu nad českým královstvím v bitvě na Bílé Hoře, jiskra tohoto povstání však přeskočila do okolních protestantských zemí, třebas do Slezska a zažehla všude válečný konflikt mezi katolíky a protestanty, který známe jako Třicetiletou válku.
Náboženství a konfese od ranného středověku tvořilo základní princip existence státu. V důsledku přijetí křestanství vznikl přemyslovský stát podobně jako okolní státy v Evropě. Stát a náboženství tak o samého začátku tvořily nerozlučnou dvojici. Situace se zkomplikovala vystoupením Lutera. Která z těch dvou konfesí má být tou, na které se zakládá stát ? Výsledkem byla válka, která Evropu rozdělila na protestantský sever a katolický jih. Jenže hranice mezi konfesemi nebyla nijak ostrá a katolíci byli na severu a protestanté na jihu. Výsledkem byla náboženská unifikace států, z nichž byli menšinové konfese vyhnány.
Další vývoj vedl k oslabení vlivu církví a k posílení vlivu občanských složek v provozu státu. Na scéně se tak objevil lid, národ. Ten církev , konfesi nahradil. Protože národ nebyl jednotný, v některých královstvích ( v Habsburské monarchii) se národů objevilo povícero, rozběhl se boj, tentokrát mezi národy znovu.

Neřekla bych,že je Česko ateistické,ale že k náboženské víře přistupuje-až na výjimky- pragmaticky.(Neh­rozí pokrytectví,či dokonce fanatismus.) Pokládám to tedy spíš za klad,než zápor.Žebříček hodnot je věcí výchovy i dobrého příkladu rodičů a společenských elit.