O tématu byla natočena řada dokumentů,popsáno mnoho papíru i řečena spousta slov- a náprava téměř žádná.
O tématu byla natočena řada dokumentů,popsáno mnoho papíru i řečena spousta slov- a náprava téměř žádná.
Prožili jsme dobu, kdy lidé nevěděli, kdo je exekutor. Nikdo nebyl bez
práce, stavěly se byty, rodinné domky, továrny a elektrárny včetně těch
na jaderné palivo. Nebyli tu bezdomovci a všichni žili na slušné úrovni.
Třicet let je tu jen postupná likvidace státu.
Zato jsme zase věděli, kdo je estébák. Nikdo nebyl bez práce, ale
přesto jsme měli daleko menší produktivitu než měli na Západě. Tam se
rovněž stavěly byty, rodinné domky, továrny a elektrárny včetně těch na
jaderné palivo. A s daleko daleko hezčí architekturou než ty naše bezduché
paneláky (králíkárny). Bezdomovci tu také byli. Čtyřicet let tu byla jen
postupná likvidace státu a národa.
Ulice byly šedivé, fasády oprýskané. Barevně vynikala jen politická
hesla a nástěnky. Na krajích lesa byly běžně černé skládky
nejrůznějšího odpadu. Voda v řekách páchla vypouštěným odpadem z
kanalizace a některých fabrik ( jsem vodák a kdo tehdy sjížděl třeba
Vltavu za Krumlovem, mohl by o tom dlouze povídat).
Ve fabrikách se skoro neinvestovalo, dělalo se na strojích z první republiky
a z Rakousko-Uherska. Produktivita byla malá a zejména spotřební zboží
bylo často nedostatkové. Včetně třeba toho stavebního materiálu, jehož
shánění bylo často velice komplikované.
Opravdu nevím, co se na tom Gabrielovi líbilo...
Přesně tak, a takhle by se dalo pokračovat... Nic se pořádně
neopravovovalo, neinovovalo, do ničeho se pořádně neinvestovalo, protože na
to nebyli peníze. Kvalita socialistických výrobků byla daleko za kvalitou
kapitalistických, přičemž některé věci jsme ani nedovedli vyrobit
(existovali vůbec nějaké sovětské digitální hodinky?). Byli jsme
zaostalí a některým lidem už to holt zůstalo.
Protože už řadu let pilně brázdím naši přírodu , nikdy v ní nebylo
tolik černých skládek a rozmanitého odpadu ,jako po r.89 ! To jenom na
okraj. Ale taky jsem od r.70 žila v severočeském pohraničí ,které bylo
devastováno spadem sajrajtu z neodsířených elektrárenských komínů,
odkališť a povrchových dolů. Lidé tam umírali na raka jen to svištělo a
nemocnost malých dětí byla omračující.Však proto tam docházelo k
protestům proti režimu ještě před listopadem 89 A co ví málokdo - nemohli
jsme se odstěhovat ,protože v podniky v celé republice měli zákaz náboru
lidí ze severu Čech.(V našem případě to zlomila až strategická stavba
plzeňské reaktorové haly v režii Sovětů,která měla výjimku).
Objektivně je však třeba dodat, že jsem se tehdy dokázali radovat , svoji
práci jsme měli většinově rádi a nemuseli se bát o její ztrátu, byly
jesle, školky a při souhře dobrých okolností šlo sehnat bydlení
lépe,než nyní, zvlášť když člověk nebazíroval zrovna na Praze ..
Exekutoři nebyli potřebí. Peníze půjčovala jeno Československá sátní spořitelna a pokud bylo zapotřebí, ta dluh srazila rovnou tvoje mzdová účtárna z platu nebo mzdy.
Přinejmenším.A na ty by pochopitelně přišla řada se splácením ,pokud
by dlužník platit nemohl (nemoc,emigrace , úmrtí )