Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Jeden člověk nic nezachrání a taky nic nezmůže. I když je fýrerem.
Bude li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů. Neruda to tak viděl už v 19.století. Tehdy ještě nebyly volby s rovným volebním právem.

Poválečná léta byla natolik specifická,že málokdo dokázal vnímat K.Gotwalda se svojí družinou jako nebezpečí.Zvlášť když mu šel na ruku i E.Beneš a konec konců i J.Masaryk.Už prostřednictvím londýnského rozhlasu Čechoslovákům vysvětlil, že teď se budeme více přátelit se Sovětským svazem. Proč? To je, jak řekl, jasné každému, „kdo není úplně hloupý“. V r.47 doporučil vládě vycouvat z Marshallova plánu.Během vládní krize v únoru 1948 se Masaryk nepřipojil k demokratickým ministrům,kteří na protest proti ovládnutí policie komunisty podali demisi. Sám říkal, že svému otci slíbil, že bude držet vždy při E.Benešovi.Ve vládě, kterou Gottwald sestavil po 25. únoru,pak mohl Masaryk opět zasednout jako ministr zahraničí. Masaryk tehdy řekl: „S touto vládu si rád zavládnu.“ 10.března byl nalezen mrtev.

Beneš s Masarykem a Gottwaldem se stali loutkami v rukách Stalina. V tom měl ten Moravec správnou předtuchu.
Gottwald ovšem měl po válce masovou podporu mezi Cechy. Podobně jako Henlein mezi Němci před válkou. Sudetští Němci pak byli vyhnáni a stát skončil v Rusku.
Tak skončilo České království po roce 1918 obnovené jako Republika.

Sice se loutkami stali,ale výhradně ze své vlastní vůle.Žádná předurčenost v tom nebyla.
Našinci dostávali od Němců dlouhá léta přes ústa,aniž by jim něco vraceli.Byli vyhnáni z pohraničí,zrazeni v Mnichově,okupovaní i vraždění.Není divu,že po válce vzhlíželi k Sovětům a komunistům.Je­diné,čeho se dopustit nikdy neměli,byl tzv.divoký odsun.Je dobře,že jsme se za to dokázali omluvit.

Zásadní problémy byly dva. První byl geopolitika. Česko-Slovensko se nacházelo mezi Německem a SSSR. Německo se za druhé války stalo jakousi zákopovou linií. Za ním už bylo Rusko.
Druhým problémem bylo osazenstvo CSR. Většina chtěla k Rusku, alespoň pokud se týče Cechů. Slováci nechtěli, ale nebylo jim to nic platné. Stalin vládl skrze Prahu. Brežněv zase skrze Bratislavu.
Česko-slovenský dualismus byl dalším problémem. Oslaboval republiku jako kdysi Rakousko-Uhersko.

Po konci 2.sv.války zdiskreditovanému Slovensku ten dualismus vytrhl nepříjemný trn z paty.

Ceši si namlouvali, že válku vyhráli. Slováci museli být potichu, svým chováním za války a během voleb v roce 46 jen popudili Stalina.
Jenže Ceši na svém vítězství ve válce trvali a chtěli s Ruskem jednat jako rovný s rovným. Brežněv je poučil, že válku prohráli a začal preferovat Slováky, kteří po srpnu 68 Cechy předběhli.

Češi si namlouvali akorát to,že byli osvobození od německé okupace a logicky i po právu se zařadili do tábora vítězů nad nacismem.

Ceši byli v té době trochu retardovaní. Došlo jim to totiž až v roce 1968. Slováci měli v roce 1945 na výběr: Stát se další sovětskou republikou, anebo částí Česko-Slovenska.
Když měli na vybranou Slováci, měli tehdy i Ceši. České země zůstat na Západě, anebo jako Česko-Slovensko v Rusku. Chtěli zachovat Česko-Slovensko a tak skončili v Rusku. Byli v podobné situaci v jaké jsou dnes Ukrajinci. Ukrajinci si hrají na vlastence, trvají na nedělitelnosti Ukrajiny a tak skončí v Rusku.

Nedovolila bych si takhle soudit národ,notabene současnou optikou.

Samozřejmě že je to dnešní pohled. Lidé v roce 1945 nevěděli co přinese budoucnost. Tak jako v roce 1918,1938. Přesto by měli lidé mít v sobě jakýsi kompas.

Směru jejich kompasu se ale vůbec nedivím,je naprosto pochopitelný.Ale o tom už jsme si psali,jen bych se opakovala.

Ten kompas, jak vidět, ukazuje stále stejný směr. Ten slovenský kompas asi ukazuje jiný směr, v roce 46 a i dnes.

Nesmíte dát na pouhé povrchní dojmy.Ofic.politika je zcela jasná.
A ty tři regionální politiky lidé nekritizují z lásky k Rusku.

Myslím že je to jinak. Všichni tři byli panslavisté a to je filosofický, nikoliv politický motiv. Podobně dopadli zastánci pangermanismu. Ti politici udělali velkou chybu tím, že svoje ambice vázali k národu, determinovaném jazykově a ne územně. Dá se o tom dočíst v knize Jana Tesaře Mnichovský komplex.

A lze se snad divit?!

Pokud se týče Mnichova a Protektorátu, tak většině Cechů vadila ztráta národního státu, menšině vadila ztráta občanských svobod, Parlamentu a ústavního pořádku.

Charta 77 přišla s jiným konceptem, s konceptem lidských práv. Nepožadovala národní sebeurčení, ale ta lidská práva. Tím pádem dostala jinou , mnohem větší sílu. Mluvila tak do duše milionům Rusů, kteří rovněž byli zbaveni lidských práv a tím pádem byli na stejné lodi s Chartou. Kdyby Charta požadovala pouze národní sebeurčení, Rusové by za ní nestáli.

Podobně to vidí i ten Tesař. Kdyby se Ceši stavěli proti národnímu socialismu a Hitlerově režimu, měli by za sebou všechny ty v Německu, kteří byli tamním systémem zotročeni. Měli by tak úplně jinou sílu.