Já bych, já bych...
No já moc nevím, co bych, kdybych mohl.
Určitě bych neposlal pražské úředníky počítat lyžaře do Krkonoš,
spíš bych nějaké ty úředníky vyhodil. Bo čím víc jich něco počítá,
tím míň do té královské pokladny nakonec přijde. To už známe z
pohádky, rádcové moji.
Tzv. vlekařství je velmi specifický druh podnikání a proto není problém
výpočet jejich daní zjednodušit. Jednoduché jak facka, prostým
vynásobením kapacity těch vleků a lanovek. To ošulit nejde. Prostě za
každou sedačku nějaký jednoznačně daný obnos, nevím jestli tisícovku,
nebo milion ročně, ale ten poplatek by byl neoddiskutovatelný a povinný bez
ohledu na kecy v televizi, nebo počasí. Komu se to nelíbí, ať jde dělat
něco jiného, být vlekařem není povinné a třeba by těch prznitelů hor
konečně zase ubylo.
Další věcí, kterou bych, kdybych.. tak by bylo vyjmutí léčby úrazů a
záchranné operace horské služby na sjezdovkách ze systému státem
hrazených požitků. Systém opět jednoduchý, kdo se přerazí na placené
sjezdovce, zaplatí si léčbu, či případný výlet vrtulníkem sám ze
svého, nebo z nějakého komerčního připojištění. Pojištění při
cestách do zahraničí je běžná věc, proč by nemohlo být i pojištění
na naše sjezdovky. Oni ti vlekaři totiž svojí bohulibou a v médiích
opěvovanou činností značně zatěžují naše zdravotnictví několika sty,
spíš tisíci úrazů ročně a také generují i značný počet mrzáků.
Nebo by to šlo jinak, jak už jsem navrhoval dávno a to zavedením spotřební
daně na veškeré sportovní pomůcky, přičemž u lyží, bruslí a kopaček
by ta daň byla hodně vysoká.
Cest je jistě mnoho, jenže není zájem a to napříč politickým spektrem.
Výpavy Pražáků do hor jsou posvátné a nedotknutelné, žádný politik si
to vyznavači vlekařské kultury nerozhází. Proč jiné neváhá podojit
nikdo, ale na zrovna na prkýnkáře nesáhne, to nevím.