I pravěcí lidé v něco věřili , vždy nějaké vyšší síly respektovali ,uctívali, skládali jim oběti.
I pravěcí lidé v něco věřili , vždy nějaké vyšší síly respektovali ,uctívali, skládali jim oběti.
ateismus je nevíra v existenci Boha.
tedy nevěřili v Boha
jinak mohli věřit v co chtěli, ale koncept boha tehdy ještě neexistoval
Cituji :
Již od pravěku se lidé zajímali o podstatu lidského bytí. Věřili v
nadpřirozené síly, v duše zemřelých nebo bohy. Náboženská víra a
samotné náboženství znamenalo odjakživa podmínku přežití člověka.
Současný koncept boha vznikal asi tak 8000 let. to, že se někdo zajímal o podstatu lidského bytí (úplně vidím, jak Kopčem a Veverčák filosofují při opékání mamuta o Bohu) není o ničem. Boha jako stvořitele člověka , který "za všechno může" a vše nalajnoval není zdaleka tak stará. Navíc, dřív to byla baterie bohů, pro každou oblast lidského života trojice. jejich význam byl jen ten, že řídili příslušný obor a pářili se běžně s lidma. i tak se bavíme o čase kolem 6000-4000 př. n. l.
na samém počátku pak kdy člověk byl doslova zvíře, samozřejmě
žádného boha nepotřeboval, ani ho nemohl dedukovat
nebo myslíš, že opice mají nějakého boha?
Kdo v případě pravěkého člověka mluví o víře v Boha? Řeč byla
pouze o víře v jakousi vyšší moc.
O opicích řeč nebyla.
No já, Potujko, já psal o tom, že na úsvitu dějin člověka byli lidé ateisté - ateista je člověk, který žije "bez Boha", jinak může věřit v cokoli. čili ani víra v něco neznámého nedělá z člověka teistu, ani víra v přírodní zákony, peníze, sebe - nikdo z takto věřících není teista
No a já tvrdím,že už samotná víra v něco, co člověka převyšuje
(aniž by šlo nutně o Boha,Jehovu, Alláha ,či třeba Budhu) už je vírou a
ani pračlověk tedy nebyl ateista. Pokud ale budeme trvat na přesné definici,
šlo skutečně spíše o teistu.
Pak budeš muset doložit, že ti pravěcí poloopicolidé věřili v Boha
:-))))
Protože jen to jsou teisté.
Pokud věří ve špagetového saturnina a jeho kosmickou loď na odvrácené straně měsíce, nejsou to teisté a není to náBOŽEnství .-))))))
Bůj je přeci definovaný celkem jasně ve své naprosté nejasnosti
:-)))))))))))))
Tedy nikdo neví, co toje, kdo to je, kde je, odkud je, ale věřící skvěle
vědí, co všechno vyvedl, všechny jeho úspěchy, příní i rozkazy,
kterými se míní řídit, protože stanovují Bohem požadovanou morálku
.-)))))
Takže ty myslíš, že takovýhle koncept víry tehdejší pralidé měli? .-))) jen proto, že jílovou hlinkou nakreslili na stěnu jeskyně jelena? .-)))
a sem tam do toho mimozemšťana? .-)))))))))))
Tehdy ale nemuseli věřit a nejspíš ani nevěřili, protože si to zprvu ani neuvědomovali, to až jak začínali chápat přírodní zákonitosti, v něco, co je převyšuje, ale jen v něco na jejich úrovni, co jim pomůže přežít. i kdyby neznámého
Kravina. Lidi v pravěku pochopitelně neměli složitý náboženský systémy. Ale to, že namalujes na stěnu jeskyně jelena a myslíš si, že ti to pomůže v lovu že už akt víry a magického myšlení
To je právě že slovo ateista se úplně nekryje s pojmem religiozita či náboženské smýšlení. Proto např. existují ateistická náboženství (budhismus, taoismus, konfucianismus).
No že pojmy nábožensky založený a ateistický neznamenají totéž. Jsou náboženské náhledy na svět (konkr. náboženské směry), které odmítají existenci bohů či duchů a jsou tudíž ateistické.
A co tím chceš říct?
Náboženství mělo taky nejakej vývoj,. Od nějakého magickyh9 myšlení a
animusmus.pres vyspělejší fromy. Později.. a zajímavý je ve ve vsech
vyspělých civilizačních ve většinou dobu.. Teda 6 st pr. Kr. Vznikly tyhle
filosofie. Ovšem úplně bez nedrpizozena to nejde.. buddhismus věci v
nesmrtelnou duši, v Číně mají jakou stu životní sílí Či.nebonco, a
recky filosofové potřebovali nějakého demiurga, co ve vším začal. Víra v
jednoho Boha, i ldyz se čase rozšířila, je spíš úchylka. Většinou se
věří v celej Pantheon bohu
mgické myšlení a animismus není náboženství. ber náboženství jako
označení pro ideologii, kde nad vším stojí bůh.
pokud se věří v bohy, tedy bytosti, které stojí za stvořením vesmíru,
člověka, jeho morálními kredity ap., pak se jedná o nábožnství. jakmile
tam bůh není, nejedná se o náboženství. to plyne z vlastního označení a
tak jsme to i já podal a vysvětlil, když jsem a proč tvrdil, ýe na úsvitu
člověčích dějin byli všichni lidé ateisté.
právě jsme si v reálu vyskoušeli tu variantu zpochybňování, relativizace, všeho :-))))))
Jasně :-)))
Ale nikoli v Boha .-))))))))))))
Dostudovat váýznam slova teismus, náBOŽEnství .-)))))))))))))))))))
to uvedené mohla být víra v magnetismus, že opravdový jelen (byli tehdy jeleni?) se přijde podívat na svůj obrázek, nebo příroda že mi ho přivede pod kyj a kámen .-)))))
já pracuji se současnými významy slov teista a ateista, nikoli s nějakými dobovými substitucemi, posuzovanými prizmatem dnešního hranolu .-)))))))))))))))))))))))
tehdy lidé Boha prostě neměli :-)))))))))))) že měli nějakou víru, to asi ano, i když taky ne od první chvíle, až když měli pořádný hlad a nikde žádný kus flákoty, tak si v té útrpné situaci zřejmě pomyslili na nějaký zázrak a příchod stáda, a možná sežrali souseda, kdo ví .-))))))) tehdy jim v tom nikdo nebránil, žádej bůh :-))))
K pravdě směřují dvě cesty dedukce a indukce
První je cesta od jednotlivého k obecnému, druhá je od obecného k
jednotlivému. První je pravda pocházející z přírodních věd, druhá je
pravda z Bible.
V čase nekonečno se obě pravdy sejdou.
Ne ale po smrti, ale v okamžiku posledního soudu. Pohledem do tváře Boha pak
poznáme absolutní pravdu. nejen o sobě samém, ale o všem.