Při pročítání některých příspěvků mě napadla otázka legitimity
konfrontace názorů a obecný smysl diskuzí...Z napsaného je zřejmé, že
při názorové výměně nepanuje vždy vzájemná shoda, že jedni zde tvrdí
něco a druzí tvrdí pravý opak...Někteří kritická slova dokonce vztahují
na sebe a považují je za nefér útok na svoji osobu, případně na jinou
kritizovanou osobu...Nabízí se tedy otázka, zda by nebylo lepší nevést
vůbec žádnou diskuzi a zůstat zakopaní ve svých zákopech každý s tou
svoji pravdou, neničit si zbytečně vzájemnou konfrontací své vztahy,
popřípadě se bavit jen o počasí?
Pokud myslíte, že ne, co potom dává onu legitimitu diskutérům jít do
konfrontace a pohádat se o své názory?...Proč má jeden druhému právo
něco tvrdit a proč má ten druhý naslouchat?...Tou hodnotou je podle mě
pravda, ne však pravda subjektivní, ale objektivní, pravda platná
univerzálně...a to je přesně to, co mají diskutéři vzájemně hledat a o
co mají usilovat, ať je pravda dobrá, či zlá, příjemná, či
nepříjemná...
Proč se nám toto v diskuzi často nedaří?...Je to proto, že hledat pravdu
dovede jen člověk, který dokáže projevit kladnou stránku svého
charakteru, člověk z povahy poctivý, takový, který dokáže potlačit své
ego, aby mohl místo vnucování své pravdy naslouchat i pravdám druhých a
uvádět svoji subjektivní pravdu do souladu s pravdou objektivní....Obecně
se uvádí, že pravd existuje několik, což může přesvědčení o jediné
pravdě zdánlivě relativizovat, ale při správné definici tomu tak
není...Uvádí se, že pravdy lze rozlišit na pravdu:
absolutní - neměnná, založená na faktech či důkazech.
relativní - závislá na konkrétním pohledu, viz relativismus a kulturní
relativismus
objektivní - nezávislá na subjektu
subjektivní - závislá na osobě
Ve skutečnosti však existuje jen jeden druh pravdy a to pravda objektivní –
absolutní, vztahující se k objektu, popisující charakter a skutečný stav
věcí…Subjektivní pravda je něco co může být v souladu s objektivní
pravdou, ale také nemusí, relativní pravda pak může být výsledkem
různého úhlu pohledu a lze ji nejlépe popsat na příkladu který zde
nedávno uvedl Mnichal, ve kterém se jeden pozorovatel díval na číslo 6 a
druhý se díval naproti němu na stejné číslo a viděl číslo devět…Oba
řekli co vidí a oba měli pravdu, avšak jen pravdu relativní, protože
objektivné to číslo muselo být samo o sobě buďto jen šestkou, nebo
devítkou, v praxi oběmi čísly současně být nemohlo a to je právě ta
objektivní pravda, která existuje nezávisle na subjektu a na oku
pozorovatele…Aby to bylo úplné, pak je třeba ještě zmínit jeden druh
pravdy a sice vědomou lež, kterou lhář vydává za pravdu a v diskuzi za ni
bojuje, často nečestnými metodami, tento druh ,,pravdy“ do věcné diskuze
vůbec nepatří stejně jako její autor…