Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Co chceš od Slováků,nikdy neměli vlastenectví a nikdy nebyly státem, patřili k Habsburské monarchii,potom k Československu a teď už na věčné časy

K Habsburské monarchii jsme patřili oba, akorát Češi a Moravané byli v Předlitavsku.
Slováky bych nepodceňoval, jak se vypořádali s Mečiarem, tak se vypořádají s Ficem. Slovensko není Běorusko.

V českých médiích bývalo posměšků na adresu Slovenska v časech kdy tam panoval Mečiar. Jenže řada analyticků tehdy varovala před tím, že Klaus je názorově velmi podobný Mečiarovi. Výsledkem pak bylo že Klaus se Zemanem byli 2 x po sobě zvoleni presidenty.
A rovněž u nás může parlamentní volby vyhrát Ficův klon Babiš.

Vím o Česku kam vítr tam plášť a vím o Slovensku, že vždy Čechy nemuseli.Ano v habsburské monarchii jsme patřili stejně jako ke každé moci,ale uměli jsme svou integritu všem dokázat, poslední třeba po roce 1918 do roku 1936 kdy jsme odešli do vlastních hodnot v čem chceme dále jít.

Tak nějak.
Není to tak dávno, co se naši nejvyšší ústavní představitelé jezdili rok co rok klanět do Kremlu, premiérem počínaje, prezidentem prognostikem konče. Ještě do komunistické Číny lítali titíž rádi a vždy je ochotně doprovázel celý zástup asi stejně smýšlejících.
A bude tomu tak zřejmě zase, páč vše nasvědčuje tomu, že minulý premiér se nám zase vrátí do funkce a pak možná budeme Slovákům Fica ještě závidět.
K obyvatelům Horních Uher necítím žádnou lásku, či dokonce bratrství, jak se rádo říká, ale nerad bych se nad ně povyšoval a oháněl historii, protože tu máme podělanou skoro stejně jako oni.

Mají toho vlastenectví možná víc než my, protože jsou národem mladším, tedy ještě neunaveným dokazováním své národní svébytnosti.

Slovensko jsou především vzniklý z více národů,na východě se mluví takovou hatmatilkou ukrajinskou,Polsko a bůh ví co ještě na jihu ovlivněny Maďarskem a na severu Polskem tedy mladý národ ano jen mentalita je více národnostní nepočítaje ze západu Češi a jejich mentalita

Ovšem zrovna tímto se od nás neliší, jestli se nepletu.
A Evropě asi není národ, který nevznikl z mnoha jiných národů. A ten náš už vůbec ne.

Slováci jsou Uhři. A Magyár Királly se rozkládalo na takovém území jako má dnešní Francie. A toto království trvalo stovky let. Budapešť je evropským velkoměstem, měla první metro na evropském kontinentu,Vel­kolepá budova parlamentu, na nábřeží Dunaje.
Slováci se mají čím chlubit, je to taky i jejich metropole.

Jo, jo. Měli první metro, protože jeden boháč žijící nočním životem se rozčiloval, že ho přes den ruší provoz na ulici pod jeho okny. A dostal nápad, ať pod ulicí vybudují tunel, kudy budou jezdit povozy a chodit lidé. Poručil, zaplatil... Jako ukázku vyspělosti. Nebýt bohatého opilce, metro by v Budapešti ještě dlouho nebylo. Prvenství neupírám, ale nic ušlechtilého v tom tehdy nebylo.

Je rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem

Je.
A je velmi těžké jednoznačně určit hranici, tedy kde končí vlastenectví a kde už začíná nacionalismus.
To ovšem paltí všude, nejen na Slovensku, nebo u nás.

To jo, ale na slovensku je to podle mne mnohem viditelnější, už jen na těch aktivitách kolem dělení ČSFR, nebo nacionalistických politických stranách na slovensku ap.

Copak Sládek byl jiný?
Ono to je viditellnější jednou tam, jednou jinde.
Hlavně to nebyl zásadní problém ani u nás, ani na Slovensku. Ono to tak může vypadat, jenže to je dojem z médií. Reportáže se točí a píší o něčem, co se vymyká normálnosti. Nepíše se moc o milionech lidí, kteří nevraždí, nebo neznásilňují, ale není dne, aby z titulků neřvala nějaká vražda, zlodějina, či jiný zločin.
A s tím náckovstvím je to podobné, když někde mašíruje padesát gardistů v uniformě, hned je to senzace. Když jde pět set lidí do divadla na operu, nikdo o tom nenapíše.

SPR-RSČ byla jedna strana a nijak významná
na slovensku je těch stran víc, pak i matice, ajsou velmi často přímo u moci, ve vládě

Slováci to svoje národní obrození prožívali o dost později. A tak je tam víc "roduverných" národovců. My Češi jsme k sobě jako k národu kritičtější a skeptičtější. Své vlastenectví dáváme najevo tak leda při dobrých výkonech národního týmu.

To je právě problém definice, co je to vlastně vlastenectví. Pro mě teda určitě ne řvaní na hokeji.

Na to téma někdy diskutuju se známými z Polska. To jejich vlastenčení mi někdy připomíná spíš takovou mírnou formu nacionalismu. Taky by se to dalo nazvat fangličkářství. Občas vyrazí na nějakou demonstraci proti vládě nebo pro vládu, pro církev nebo proti církvi a vždy s prapory. Když pracují v cizině, na každý svůj svátek někam vyvěšují vlajky, nosí trička s polskou orlicí atd. Jak mluví o své historii, mají hlavně dvě témata - kolikrát Poláci zachránili svět , nebo jak trpěli za války a mají při tom slzy v očích i dvoumetroví chlapi (samozřejmě ne všichni).
Přitom jejich děcka žijí velmi často v cizině, usadili se v Anglii, Austrálii či jinde a udržují polské tradice, slaví polské svátky atd. Ti moji známí jsou na to dost pyšní. A diví se tomu, že u nás je to jiné, my prapory nedáváme do oken a neběháme s nimi po ulicích při svátcích, ba naopak jsme k těmto věcem velmi skeptičtí a není to pro nás téma.
Já vlastenectví vidím v něčem jiném, méně okázalém. Třeba v tom, že tuto zem mám rád a nechtěl bych žít jinde. A v tom, že taky pro ni občas něco dělám. A děti z mé širší rodiny a řada mých známých také studovaly nebo pár let pracovaly v cizině, ale na rozdíl od těch polských se skoro všichni vrátili zpět a žijí tady. I když by si tam venku přišly na větší peníze, ale to není všechno.
To když jen tak u piva (na točené sem Poláci pravidelně jezdí, u nich je málo takových klasických vesnických hospod) s polskými přáteli občas probereme, tak už někdy připouštějí, že na takovém neokázalém patriotismu taky něco je. Hlavně když si uvědomí, že vnoučata mají na druhém konci světa a vidí je jednou, dvakrát do roka.