Pragocentrismus tu existoval už za první republiky, přestože hlavou stáu
by Moravák. Bylo to asi nutné řešení, protože v nově vzniklém státě
RČS byli Češi i spolu s Moravany dohromady v menšině. I za toho stavu se
ale stát dokázal rozvíjet, přestože měl za 20 let existence 19 vlád.
Dnes je situace jiná, komunisté v roce 1948 centralismus posílili až na
úroveň ruského samoděržaví a nazvali ho "demokratickým centralismem". K
tomu si dali do Ústavy svou "vedoucí úlohu", a tudíž všechno "vedli" z
Prahy. Tam centrální stranické orgány rozhodovaly o tom, co se kde postaví,
kdo si může kouplit nebo prodat stroje, co se má zasadit na polích a co se
má odvézt do SSSR.
Když se v roce 1989 stal převrat, bylo toto stranické centrum zrušeno,
ale celý systém centrálního řízení, tak pečlivě 40 let budovaný podle
pravidel samoděržaví tu zůstal "s uříznutou hlavou" a netrvalo dlouho, a
jeho protagonisté pochopili svoje nové možnosti, například v
privatizaci.
Dnes je tedy naši státní správu tvoří centrální systém s 18
ministerstvy, kde každé tvoří jakousi téměř samostatnou resortní vládu
a nemá ani důvod se nějak domlouvat, každé ministerstvo si vládne ve svém
oboru samo. Premiiér v tom ohledu je jen principál, který je má za úkol
občas sehnat dohromady a přinutit k nějakému hlasování, protože je to v
Ústavě. Ale to je tak všechno.
Pokud se státní správa nepřesune do regionů, krajů nebo zemí, bude to
tak i nadále, ať vládne která chce strana, pro každou z nich bude
centralizace dobrým způsobem, jak z celého území (zdaleka nejen z Moravy)
vysávat peníze a shromažďovat je v centru tak, jak to dělali komunisti.