Tábory od soudruhů z ROH byly ušity vyloženě pro děcka z města,
paneláková nemehla.
Kluk z dědiny se tam akorát tak nudil, protože třeba nařezat a naštípat
dřevo pro něj byla běžná věc denního života, ne nějaké prázdnivé
dobrodružství. Co se zábavy týče, tak to měl každý jinak. Někoho ty
"bojové" hry, závody v nošení vajíčka na žičce v hubě a spousta
dalších krávovin bavila, mě to třeba nebavilo nikdy.
Každý tábor, ať už ROH, nebo i dnes ten skautský, musí mít nějaký
řád, nějaká pravidla a nějaký program, či denní řád. A nebýt na
táboře znamená prožít krásné svobodné prázdniny, kdy se človíček
teprve ráno po probuzení rozhodne, co bude dělat. Může klidně začít den
rozcvičkou, ale třeba místo ní četbou knížky, nebo poslechem muziky,
podstatné je, že může, ale nemusí a o tom to celé je. Tábor jsem jako
kluk zkusil jednou, chtěl jsem, ale pak mě ty dva zkažené týdny z prázdnin
mrzely.
Děkuji od srdce svým rodičům, že mě o prázdninách nikdy násilím
nešoupli do nějakého tábora ROH, tedy mě neodložili jako věc doma
zavazející a měl jsem tak vždy krásné a svobodné prázdniny. Plné
zážitků o jakých se těm dozorovaným organizovaným táborníkům ani
nesnilo.