Kultura je projevem náboženství a naopak. To platilo i u nás bez ohledu
na konfesi.
Komunisté uspěli v katolických zemích: V Itálii, Francii, Španělsku a
samozřejmě v Česku.
Nikoliv v těch kalvínských: ve Švýcarsku, Holandsku, Británii a USA.
Husitství bylo projevem kulturního střetu mezi Itálií a zaalpskými
zeměmi. Papež se stal v 15.století jablkem sváru mezi katolíky, a rozdělil
Evropu na sever a na jih.
A to vše v nějaké podobě přetrvává dodnes. Když jsem v neděli v
Rakousku, zajdu tam na mši do kostela. Je to prakticky stejné jako u nás
doma, jen je to v němčině. Bez ohledu na to co se v minulém století dělo.
V Itálii je to dost jiné, italsky sice nerozumím, ale působí to na mn
úplně jinak. Spiritualita v Itálii je jiná než v Rakousku.
Jak se valily dějiny, zůstávala jakási podstata neměnná. V Itálii ,
Rakousku, u nás. Navzdory velkolepým plánům politiků a ideologů. Masaryka
, který se chtěl vrátit k protestantismu, komunisté, kteří chtěli
nastolit ortodoxní pojetí.
Sice většina obyvatel se hlásí k ateismu, avšak katolická církev naprosto
dominuje nad ostatními konfesemi. Pokusy ji nějak nahradit, selhaly. Je totiž
národní církví, dnes i za časů Husa.